Skromný génius
Ennio Morricone: Ve srovnání s Bachem jsem břídil
27.12.2014 14:55 Rozhovor
Motiv foukací harmoniky ve filmu Tenkrát na Západě zná snad každý. Jeho autor Ennio Morricone, jeden z největších skladatelů filmové hudby, vyrazil na poslední turné. Se svými slavnými melodiemi v únoru vystoupí i v Praze. Časopisu TÝDEN poskytl rozhovor.
Do České republiky jste zavítal už několikrát. Co vás vedlo k rozhodnutí, že tentokrát to bude naposledy?
Řekli jsme si, že uděláme první a poslední celosvětové turné. Do Prahy jezdím v poslední době často. Spolupracuji s vaším orchestrem (Český národní symfonický orchestr, pozn. red.) při nahrávání skladeb pro filmy, na kterých pracuji. S orchestrem budeme také vystupovat na evropské části této tour.
S komponováním hodláte skončit také?
Hudba mě po léta provází, a tak nepředpokládám, že bych skončil. Je to má vášeň i můj život. Komponování a koncertování jsou dvě různé věci.
Jak skládáte? Změnil jste způsob práce v souvislosti s novými technickými možnostmi? Píšete noty jako kdysi, nebo využíváte počítač?
Zapisuji noty na papír. Přijde mi to nejlepší a jsem na to zvyklý. Nejnovější technologie používáme při nahrávání. Mám okolo sebe profesionální tým. Všichni víme, že technologie jdou kupředu, a chci, aby moje skladby zněly co nejlépe a nejkvalitněji.
Co vás v životě bavilo více? Dirigovat svá díla, nebo komponovat novou hudbu?
Vždycky jsem byl hlavně skladatel. Nápad dirigovat vznikl dlouho poté, co jsem začal skládat. Myslím, že je mnoho daleko lepších dirigentů, než jsem já.
V mládí jste kromě skladby a dirigování studoval i hru na trubku. Kdy jste na ni hrál naposledy?
Ano, v mládí jsem začínal hrou na trubku. Bylo to především díky otci, který mě k tomu vedl. Studoval jsem ji na Národní akademii svaté Cecílie v Římě a provázela mě celým mládím. Občas si na ni zahraji, ale nijak pravidelně.
U nás jste proslul hlavně jako tvůrce hudby k spaghetti westernům, ale skládal jste snad pro všechny myslitelné žánry...
Všechno záleží především na tom, jak skladatel dokáže ztvárnit psychologii snímku a jak dokáže interpretovat emoce. Chci říct, že každý tvůrce se k danému snímku může postavit jiným způsobem. Komponování se dá naučit, ale schopnost vložit do skladby emoce, aby se podařilo vše dobře vystihnout, je asi dar.
Podle čeho se rozhodujete, zda nabídku k práci přijmete? Co je pro vás hlavní motivací?
Rád jsem spolupracoval s režiséry, se kterými mám zkušenost. Proto mám za sebou mnoho dlouholetých spoluprací. Napoprvé jsem vždy dost dával na doporučení.
Významně jste spolupracoval i s kultovním režisérem Pierem Paolem Pasolinim. Jak na něho vzpomínáte?
S Pierem jsem dělal na mnoha filmech. Byl to velmi odvážný a zajímavý člověk. Dá se říct, že to byl průkopník nového vizuálního stylu natáčení. Je mi ctí, že jsem s ním mohl spolupracovat. I když jeho snímky pro někoho mohou být kontroverzní.
Nedávno jste se údajně vyjádřil, že už dále nechcete spolupracovat s Quentinem Tarantinem. Čím vás popudil?
Není to tak, že bych s ním nechtěl spolupracovat. Je to talentovaný a úspěšný člověk. Bylo to spíše nedorozumění. Nemám problém s tím, že používá mou hudbu. Raději bych ale pro jeho filmy psal hudbu na míru, než aby jen použil moje již hotové skladby. Rád skládám pro konkrétní film, pro určitý okamžik.
Odmítáte někdy pracovní nabídky? Pokud ano, kvůli čemu nejčastěji?
Nejvíce asi kvůli časovému vytížení. Byly doby, kdy jsem skládal hudbu - vždy celý soubor skladeb - až pro třináct filmů za rok. Novináři se mě vždy ptají, kolik jsem toho složil... Moc toho nebylo, ve srovnání s Bachem jsem břídil.
Existuje režisér, se kterým jste chtěl spolupracovat, ale dosud se vám to nepodařilo?
Tak jsem k tomu nikdy nepřistupoval. Spolupracoval jsem s mnoha režiséry. A vše přišlo samo, díky osudu. Je to tak v pořádku, nic bych nevracel.
Kromě filmové hudby jste složil velké množství muziky k divadlu, rozhlasovým hrám i pro televizi. Proč takový záběr?
Jsem skladatel. Hudební skladatel, ne filmový skladatel. Nerozlišuji, jestli píši pro rozhlas, televizi nebo divadlo. Baví mě sdělovat emoce, mluvit hudbou. Asi proto ten rozptyl.
Nikdy jste se nebránil ani hudbě pro reklamy. Máte hranici, za kterou byste nešel?
Neodsuzuji práci na reklamě. Řekl bych, že natočit kvalitní a vkusnou reklamu je velké umění. Někdo může tvrdit, že jde jen o komerční věc. Má pravdu, ale vše lze vytvořit vkusně a s citem, předat emoce je velké umění. Takže hranicí je asi můj vkus. Dělal jsem vždy jen na takových reklamách, které vkusné byly.
Dlouho vám byl upírán filmový Oscar, dostal jste ho až za celoživotní dílo v roce 2007. Bral jste to jako satisfakci?
Nevím, zda jako satisfakci. Ale měl jsem opravdu velkou radost. To ocenění je skutečně prestižní a velmi si ho vážím. Jsem moc rád, že jsem si ho vysloužil. Neřeším, zda jsem ho měl dostat dříve, nebo později.
Jak se díváte na současný film? Inspiruje nebo provokuje vás něčím? Dnes často panuje představa, že bez rychlých střihů a dynamického tempa už to nejde. A nejdůležitější je zábavnost.
Je to různé. Pokud myslíte filmy hollywoodské, pak opravdu převažuje akce nad uměním. Vše má rychlý spád. Což je těžké i pro mě jako skladatele. Pokud jsou všude rychlé střihy, prakticky nestihnu hudbou cokoli vysvětlit.
Stalo se, že by zadavatel vaši hudbu odmítl?
Samozřejmě, mnohokrát někdo nebyl spokojen. Asi se ale nestalo, že bychom se nakonec rozešli bez výsledku. Možná někdy na začátku.
Až skončíte poslední turné, jaký bude Ennio Morricone penzista? Šachy? Sklenice dobrého vína? Zápasy AS Řím?
Asi nikdy nebudu dokonalý typ důchodce. Určitě budu pořád pracovat a skládat. I když na fotbalové utkání svého mužstva zajdu samozřejmě vždycky rád, to si nikdy nenechám ujít. Hlavně jsem rád, že mi teď častěji bude nablízku má žena. Vždycky mi se vším moc pomohla.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.