Děti léta, syn jakuzy v Česku a věční Sonic Youth
21.06.2009 15:52
V dnešním, třicátém, zápisníku se zaměříme na aktuální album finského elektronika a filmaře Sami Sänpäkkiläho, připojíme pozvánku na české miniturné japonského kouzelníka s abstraktními beaty DJ Krushe a v tipech oceníme nadstandardní novinky rapera Mos Defa a klasiků rockové alternativy Sonic Youth.
Sami Sänpäkkilä je finský hudebník, experimentální filmař a zakladatel světově respektovaného vydavatelství Fonal, který oficiálně vystupuje pod přiléhavým pseudonymem ES (zkratka pro výraz Experimental Songcycles). Jeho nekonvenční hudba představuje kombinaci abstraktní elektroniky a hutného ambientu, v níž mají vedle varhanních ploch, vinylového praskotu a jemných pulsací své místo i různě upravené "duchařské" vokály.
Aktuální, v pořadí už pátá Sänpäkkiläho deska dostala mile naivistický titul Kesämaan lapset: Děti ze země léta. Jde o osobní poctu jednomu z milníků finské hudby - albu Kesämaa z roku 1972 zpěváka a muzikanta jménem Pekka Streng, který je "praotcem" progresivních tendencí na tamní scéně a zemřel v pouhých šestadvaceti letech. Na novince se v odlehčenější formě setkáváme se Samiho tradičními postupy: melodie opakované až na ha hranici hypnózy (jsou tu slyšet ozvuky klasického minimalismu a kompozic Terry Rileyho), úspornost, která dokáže vzbudit velké emoce. V jednotlivých skladbách tentokrát vrní kromě analogových syntezátorů i levná cesia a množství klasických nástrojů: klavír, housle či trombón.
Album, které je povedeným mixem náladotvorných ploch, dronů a popových prvků, připomíná listování albem zašlých dětských fotek z letních prázdnin. Takový je i titulní dvacetiminutový opus Kesämaan Lapset: zvolna gradující symfonie elektronických textur, zasněných vokálů a terénních nahrávek (šplouchání moře), která má zřetelné meditativní kvality. Fakt, že pan ES tuto desku nahrál kompletně ve své ložnici, se musel nutně někde odrazit.
Úvodní psychedelický track nazvaný Ennen Oli Huonommin, který zní jako kdyby se osmibitový šílenec Dan Deacon vrhl na euforický ambient, slyšte ZDE.
Koncertní tip: DJ Krush třikrát v České Repulice!
Producent, gramofonista (a bývalý člen jakuzy) Hideaki Ishii alias DJ Krush je průkopníkem japonského hiphopu už od půlky osmdesátých let, kdy založil volnou skupinu Krush Posse. V průběhu let devadesátých získal coby první asijský umělec pohybující se na poli této disciplíny uznání i ve Státech. Zpočátku se jeho převážně instrumentální tvorba nesla ve znamení začouzených funkových beatů, ohlodaných basových linek, jazzových samplů a nápaditého scratchingu (Strictly turntablized, Meiso nebo Kakusei) a poměrně úspěšně vzdorovala snadnému zařazení: trip-hop, abstraktní hiphop, trocha mystické elektroniky, ale hlavně nenapodobitelná atmosféra.
Na svých následujících albech (chytlavými singly protkaný Zen, zvukově surovější The Message at the Depth) Krush dával stále více prostoru hostujícím vokalistům a orientálním inspiracím. Nejdále v této kompoziční filosofii došel na zatím poslední regulérní řadovce Jaku (2004), která se s patřičnou grácií pohybovala na pomezí world music. Jeho aktivity nyní sahají od filmové a televizní hudby až po živá vystoupení se špičkovými hudebníky napříč žánry.
Během příštího týdne vystoupí DJ Krush v rámci festivalu SpaceBox Tour 2009 postupně v Ostravě (23. 6.) , Brně (24. 6). a Plzni (26. 6. 2009).
Klip ke Krushově skladbě Still Island (z alba Jaku), jíž dominuje sólová hra Shuuzana Mority na šakuhači (na obou koncích otevřená bambusová flétna s mimořádným dynamickým rozpětím) zhlédněte ZDE.
Tip(y) týdne:
Mos Def: The Ecstatic (Downtown)
Nejvyspělejší deska amerického herce a rapera od jeho deset let starého debutu Black on Both Bides. Mos Defův vokální styl je tu opět nedílnou součástí progresivních beatů od elitních producentů (J Dilla, Madlib, francouzský Mr. Flash) - jako by jednotlivé slabiky měly být nejen součástí slov, ale i dalším z perkusivních zvuků.
Sonic Youth: The Eternal (Matador)
Aktuální dvojalbum legend amerického alternativního rocku zachycuje muzikanty na vrcholu sil: jejich hudba působí jistě, ale nikoli komfortně, kytarové rify mají až fyzický rozměr.Zklamání týdne:
Franz Ferdinand: Blood (Epic)
Letošní novinka Tonight skotských hitmakerů Franz Ferdinand pohledem londýnského producenta Dana Careyho. Rozvolněné dubové verze detailně vysoustružených indie-rockových hitů mají (kulantně řečeno) značně kolísavou úroveň a chvílemi připomínají spíš standardizované taneční remixy.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.