Die Happy: Most Wanted 1993-2009

Zpěvačka Marta Jandová a skupina Die Happy shrnuli dosavadní úspěchy do vydavatelsky velkoryse pojatého kompletu CD+2DVD Most Wanted 1993-2009. Ohlédnutí svádí k hodnocení po bitvě.

Přímočarost není vždy výhrou

Rozhodně by nebylo fér shazovat úspěchy Marty Jandové. Málokterému českému rockovému hudebníkovi se podařilo vybudovat stabilní pozici na jakékoliv „cizí" scéně. A není nespravedlivé vypichovat vůči kapele právě Martu Jandovou. Ne proto, že je Češka, ale protože skutečně Die Happy prodává. Jak nasazením a slušným pěveckým talentem, tak samozřejmě i vizuálně.

Pokud chceme Die Happy pochválit, musíme ovšem striktně vymezit kategorii. V rámci německého pop-rocku posledních cca patnácti let, směřovaného na náctileté posluchače, patří Die Happy spolu s Guano Apes k tomu lepšímu. Tedy minimálně v porovnání s projekty, které vídáme na české scéně. Ale kdybychom chtěli škatulku rozšířit na „méně teenagerskou", najdeme v Německu mnohem zajímavější jména, namátkou Phillip Boa. Ale neporovnávejme neporovnatelné.

Komplet obsahuje CD s výběrem největších hitů, DVD videoklipů a další DVD se záznamem koncertu v Hamburku. Jak napovídá název Most Wanted, obsah CD kompilace (pochopitelně s výjimkou nové písně Rebel In You) určili samotní fanoušci internetovým hlasováním. Nečekejte žádná překvapení, ale „demokraticky" prověřené repertoárové stálice. Akorát tři písně ze začátků kariéry (mezi nimi nejžádanější kusy Supersonic Speed a Violent Dreams z debutového alba) kapela natočila znovu. S dynamičtějším zvukem, ale v zásadě věrně původním verzím. Pokud si poslechneme nejúspěšnější písně Die Happy takto v kostce, není možné vyhnout se dojmu melodické i aranžérské jednotvárnosti. Možná jde o záměr, písně prostě fungují od přímočaře hybné verze k jednoduchému, zpěvnému refrénu.

Podiová smršť Die Happy
 
Popové i rockové videoklipy často mívají nepříjemnou vlastnost ještě podtrhávat naivitu ztvárňovaných písní, ale u Die Happy to naštěstí neplatí úplně. Naopak, smysl pro humor a kanibalská hostina pozvednou téma rozchodu v písni Goodbye. Při prvním shlédnutí pobaví i hororová parodie Big Big Trouble.

ČTĚTE TAKÉ: SuperStar a milé překvapení? Podle porotců ano

Nejzajímavější položkou kompletu je záznam koncertu v Hamburku. Zachycuje koncertní energii, která z Die Happy dělá „odvazovou" kapelu na festivalech i v klubech. Sebezalití potem zřejmě představuje nejlepší způsob, jak hudbu Die Happy vnímat. Koncert naznačuje i snahu skupiny vybočit ze stereotypu, to když si pozve na pódium rappera Rogera Mangluse nebo když Marta odzpívá baladu The Answer za doprovodu klavíru a violoncella.

Retrospektivní výběry by měly uzavírat určitá období. Otázkou je, kam mohou Die Happy směřovat dál. Těžko pokračovat v písních zaměřených na teenagery a neztratit důvěryhodnost. Pokud pro Die Happy „kompilační bitvou" válka v šoubyznysu nekončí, mají před sebou nezáviděníhodný úkol. Jak vytvořit hudebně dospělou verzi sebe sama a neztratit příznivce? Ale možná se Die Happy nikam posouvat nechtějí a nemusejí. Na závěr koncertu ocitují odrhovačku God Gave Rock‘n‘Roll To You od veteránů Kiss, kteří také s pubertálním nadšením vystačili do důchodu.

FOTO: Sony Music