Samby v transu a další zvuková dobrodružství

Řeči o „letní hudbě", žhavé latině pod palmami a večerním posezení v plážovém baru při troše jazzového mainstreamu, mohou být pěkně protivné. Zvláště když dřepíte v práci u počítače. S deskami Caetana Velosa, Burtona a Methenyho či Melody Gardot se ovšem snášejí lépe.

Melody Gardot: My One And Only Thrill
(Verve/Universal)

Dívka z Philadelphie s výstižným jménem Melodie pokračuje v tom, co naznačila na loňském dlouhohrajícím debutu Worrisome Heart. V písničkové pop/jazzové easy listening, jak vystřižené ze zpěvníčku Diany Krall či Madeleine Peyroux. Ostatně o produkci se postaral Larry Klein, vedle dlouholeté práce pro Joni Mitchell známý právě dohledem nad nahrávkami Madeleine Peyroux.

Desku místy ovane lehký latinský větřík. Nepřekvapí, že mezi svými nejoblíbenějšími muzikanty a skladateli jmenuje Melody nejen Milese Davise či George Gershwina, ale i Caetana Velosa. Vida, jak hezký oslí můstek k další dnešní recenzi. Zpěvačce, klavíristce a kytaristce není cizí ani dixie blues (Your Heart Is As Black As Night). Na albu se ovšem obešla téměř bez cover-verzí a standardů. Střihla si pouze filmovou trvalku Over The Rainbow, ovšem v netradičně zrychlené, polatinštěné verzi. Ač skladby často působí jako vystřižené z dávných let, píše si je Melody sama. Akorát dvě písně jí pomohl dotvořit kytarista Jesse Harris, proslavený spoluautorstvím a hraním s další Melodyinou žánrovou kolegyní Norah Jones.

Od té doby, co ji v devatenácti nabralo auto, chodí Melody (*1985) po světě s hůlkou. K hudbě se prostřednictvím muzikoterapie dostala až po havárce! Není pouhá fráze, že takový výsledek muzikoterapie dokáže léčit i ostatní. Minimálně z neuróz.

Caetano Veloso: Zii e Zie
(Universal Music)

Legenda brazilské hudby a v 60. letech jeden z původců uměleckého hnutí Tropicália, zpěvák, kytarista, skladatel a textař Caetano Veloso, má stále chuť křížit latino-jazz a bossa novu s rockem a daří se mu to věru plodně. Do podtitulu aktuálního alba vepsal dva novotvary, transambas a transrock, které vystihují vše podstatné.

Caetano si zachoval lehkost v hravých falsetech i tradičních brazilských rytmech, zkreslenou elektrickou kytaru (protagonistu podporuje skvělý hráč Pedro Sá) však nechává útočit s jazzrockovou urputností. Dynamika a změny zvukových barev pak působí až psychedelickým dojmem. V textech je Caetano opět rýpavě politický (A base di Guantánamo), ale nejde o povrchní latinskoamerické levičáctví. Tak schematické vidění světa vystudovaný filosof Caetano nemá.

Je komické a symbolické, že o Zii e Zie se přetahují jazzoví publicisté s kolegy od „world music". Dříve byl Caetano nazýván „brazilským Bobem Dylanem" či latino-rockerem. Génia prostě nelze zavřít do škatulky.

Gary Burton, Pat Metheny, Steve Swallow, Antonio Sanchez: Quartet Live
(Metheny Group/Concord Jazz)

Začátky spolupráce asi nejslavnějšího jazzového vibrafonisty Garyho Burtona a kytaristy Pata Methenyho spadají do roku 1974. Dvacetiletý nováček Metheny se vlastně nástupem k Burtonovi proslavil. Už tehdy hrál v Burtonově skupině i basista Steve Swallow. Mexičan Antonio Sanchez, jeden z nejuznávanějších bubeníků jazzové současnosti, o generaci mladší než Metheny, si zase vydobyl reputaci jako člen Pat Metheny Group.

Koncertní záznam Quartet Live tak připomíná setkání starých přátel i jazzových generací. Setkání pohodové, bez místa na přetlačování a individuální výboje. Nikdo se nesnaží vytvořit nahrávku, ze které by jazzový svět sedl na zadek. Muzikanti se těší samozřejmou souhrou, ze které je cítit i snaha o melodickou sdílnost a úcta k posluchači. Vedle Methenyho a Swallowových kompozic dojde na Ellingtonovu či Jarrettovu klasiku. Jinými slovy: pokud si zrovna tuhle nahrávku nepořídíte, nepřijdete o nic zásadního, ale zní to tak pěkně, že by bylo škoda desku minout.

Charles Mingus: Mingus Ah Um/Legacy Edition
(2CD, Columbia/Sony Music)

V sérii reedic oslavujících „50. výročí největšího jazzového roku" (viz minulé pokračování „zvukových dobrodružství") nemohla chybět ani legendární deska Mingus Ah Um. Právě z Mingus Ah Um pocházejí dodnes často přebírané standardy jako Goodbye Pork Pie Hat či gospelem ovlivněná skladba Better Git It In Your Soul.

V luxusním 2CD vydání navíc doplňuje Mingus Ah Um i celé další album Mingus Dynasty, natočené taktéž v roce 1959, a řádka bonusů. Všechny bonusy, na původních LP nevydané skladby či alternativní verze těch vydaných, už dříve vyšly na titulech The Complete 1959 Charles Mingus CBS Sessions či Nostalgia In Times Square. Ale souborné vydání v rámci reedice Mingus Ah Um dává smysl.

Z českých luhů

Lanugo: Lanugo
(Animal Music)

Talentovaná zpěvačka Markéta Foukalová už na sebe upozornila v sestavě kapely MadFinger a hostováním u Michala Pavlíčka či Michala Prokopa. Nyní se dočkala debutu skupina Lanugo, ve které s Markétou hrají výborní muzikanti jako kontrabasista Rastislav Uhrík, známý z Vertigo Quitnetu, nebo klávesista Viliam Béreš, autor filmové hudby a spolupracovník Lenky Dusilové, Toxique či Kamila Střihavky.

Foukalová zpívá především důvěryhodnou angličtinou, ale krásně si pohrála i s Kainarovou Samotou. Muzika přerůstá žánrové škatulky a i když nezapírá jazzové kořeny muzikantů, s vkusem se pouští do aranžérsky rafinovaného „dramatického" popu nebo sférických balad. Nebude-li chybět energie a štěstí, mají Lanugo připravenou půdu pro průnik do evropských klubů.

Lesní zvěř: Lesní zvěř
(Indies Scope)

Brněnská Lesní zvěř na naše poměry originálně mísí nu-jazz a další výdobytky taneční scény (down-tempo, trip-hop, drum‘n‘bass), improvising, rock i pop. Nic pro ortodoxní jazzové fanoušky, ale příznivci současného „vyššího populáru" mohou zbystřit.

Než se Lesní zvěř dobrala debutu, hrála osm let po klubech. Rozhodně nelze kapelu nařknout z uspěchanosti. Jistotu představují klavír a hammondky Jiřího Hradila, kterého můžete znát jako spolupracovníka TataBojs, Kašpárka v rohlíku nebo z již neexistujícího Chorchestru. Sound „Zvěře" obohacují koloratury trubky Marka Steyera, „problém" naopak občas přidělávají nepříliš přesvědčivé vokály. Svéráznou vsuvku, v dobrém smyslu slova, představuje hostování Horňácké muziky Petra Mičky. Jakoby se na moment protnulo 19. a 21. století.

Foto Melody Gardot: Universal Music