Sara Watkinsová debutuje pod dohledem Led Zeppelin

Vypadá to, že se ex-členové Led Zeppelin zbláznili do amerického bluegrassu. John Paul Jones producentsky vypiplal první sólové album zpěvačky, houslistky a písničkářky Sary Watkinsové a následoval tak Roberta Planta, který přede dvěma lety nazpíval desku s Alison Krauss.

Přestože jako sólistka Sara Watkinsová (*1981) debutuje, není žádná začátečnice. Už jako náctiletá se proslavila coby členka kapely bluegrassových progresivistů Nickel Creek, se kterými v letech 1993 až 2005 vydala pět ceněných řadových alb, získala Grammy a z komerčního hlediska dosáhla i na prodejní platinu. Vedle domovské kapely si v minulosti zahrála například s irskými folkloristy The Chieftains, country-jazzovým banjistou Bélou Fleckem či Richardem Thompsonem, britským písničkářem a někdejším členem Fairport Convention.

ČTĚTE TAKÉ: Led Zeppelin prý s koncertováním definitivně končí

Ani spolupráce s Johnem Paulem Jonesem není pro Saru Watkinsovou novinkou. Někdejší baskytarista Led Zeppelin a schopný producent (v žánrovém rozptylu od démonické Diamandy Galás přes "hlukaře" Butthole Surfers, "gotiky" The Mission či soulového pěvce Bena E. Kinga až po legendárního folkaře Johna Renbourna) koncertoval se členy Nickel Creek včetně Sary už v roce 2004 v rámci příležitostné party Mutual Admiration Society. Nedá se tedy říci, že by kopíroval vkus Roberta Planta.

Právě John Paul Jones Saru přesvědčil, aby se pustila do přípravy sólového alba. "Přišel za mnou jednou po koncertě Nickel Creek a řekl, že jestli ho nenechám produkovat svoji první desku, tak už se mnou nikdy nepromluví. Nemohla jsem té nabídce uvěřit, byl to naprostý sen," vzpomíná Sara.

Prvotina Sary Watkinsové se ovšem v žádném případě neomezuje na bluegrass, byť odkazy na Sařinu žánrovou minulost nezapírá, třeba v čistě bluegrassové instrumentálce Jefferson. Na albu najdete průzračný folk, rockovější kusy i těžko zařaditelné, lehce dekadentní skladby. "Nechtěla jsem nahrát country desku nebo folkovou desku... nechtěla jsem se vyhýbat ničemu, kromě falše. Tohle byla šance vytvořit něco, co bude reprezentovat jen mě samotnou," vysvětluje Sara v tiskové zprávě žánrový rozptyl alba.

Většinu písní si Sara napsala sama, ale neváhala sáhnout po několika různorodých cover-verzích. Písně si vypůjčila od latino-rockera Davída Garzy, countryové superhvězdy Jimmieho Rodgerse i od Toma Waitse. Právě křehká předělávka Waitsovy písně Pony může působit kontroverzně, neb se zemitou podobou původní verze nemá mnoho společného. Ale právě snaha o jiné pojetí je přece jediný dobrý důvod pro natočení coveru. Debut má pár slabších míst, třeba příliš plačtivě pojatý gospel Give Me Jesus, ale celkový dobrý dojem to nenaruší.

Kromě producenta Jonese, který přispěl tu baskytarou, onde nahrál varhany či mandolínu, se na desce podílela řádka uznávaných muzikantů. Například pianista Benmont Tench (Tom Petty, Bob Dylan, U2...), Pete Thomas (bubeník Elvise Costella) či Sařin bratr a někdejší spoluhráč z Nickel Creek, kytarista Sean Watkins.

V Americe má debut Sary Watkinsové o posluchače postaráno. Vzali ho fandové alternativní country, písničkářek i sofistikovaného folk-rocku. Těžko ovšem říci, zda zaujme třeba u nás. Bluegrassoví puristé a znalci minulosti Sary Watkins mohou být žánrovými odbočkami zděšeni, i když nejde o žádný šokující experiment. Ortodoxní rockeři ze staré školy zase nebudou chápat, "co to ten Jones dělá". Což však nemění nic na faktu, že jde o zdařilé písničkářské album.

Sara Watkins: Sara Watkins
Nonesuch/Warner Music 49:33 min.

Foto: Nonesuch