Jeho hudební pořady bývaly a dodnes jsou kulturní událostí. Jiří Černý, legenda české hudební publicistiky, s nimi neúnavně jezdí po republice již desítky let. Za minulého režimu lidem představoval i tehdy těžko dostupnou hudbu ze Západu či zakázané písničkáře. Též náruživý sportovec píše knihy a fejetony a vystupuje v rozhlase. Ve čtvrtek oslaví osmdesátiny.
"Chci lidem zprostředkovávat muziku, ke které by se jinak nedostali," říká Černý. V hudbě sám ctitel opery, Boba Dylana či Jiřího Pavlici si v šestačtyřiceti letech vydobyl sportovní trofej železný muž.
K opeře ho prý přivedla maminka, která mu také odmalička zpívala, přesto sám nehraje na žádný hudební nástroj. Narodil se 25. února 1936 v Praze, ve čtrnácti byl druhý na mistrovství světa v lukostřelbě. Vystudoval žurnalistiku a začínal jako sportovní redaktor.
Stolní tenis, cyklistiku, krasobruslení a tenis komentoval už na konci padesátých let v Československém sportu, kulturní události na počátku let šedesátých v týdeníku Mladý svět a domácí i zahraniční hudební scénu později, od roku 1964, v první československé rozhlasové hitparádě Dvanáct na houpačce, kterou uváděl se svou tehdejší ženou Mirkou.
Své antidiskotéky pořádal od roku 1971 a v ČR těžko dostupné desky získával hlavně od známých v cizině: "Zajímavá alba mně ale přivezl i Karel Gott - například vynikající černošskou muziku," prozradil jednou.
V 60. a 70. letech také vytvářel antologie ze zahraničních alb (Charles Aznavour, Beach Boys, Jacques Brel, Bob Dylan, Simon & Garfunkel), k nimž psal i obsažné texty.
S hudbou, co stála za pozornost, seznamoval lidi i jako autor, případně spoluautor knih Zpěváci bez konzervatoře, Poplach kolem Beatles a Hvězdy světových mikrofonů. A také na stránkách Melodie a později časopisu Rock & Pop.
Vlna revolučních změn v listopadu 1989 mu přinesla zajímavé politické intermezzo v tehdejším Občanském fóru. A to díky blízkosti k pozdějšímu prezidentu Václavu Havlovi, se kterým byl přítel již od tanečních.
Do politiky ale Černý nešel kvůli prohranému autorskoprávnímu sporu o knížku Hvězdy tehdejších hitparád. Kniha, kterou původně psal s první ženou Mirkou, vyšla až po 20 letech v jeho přepracovaném vydání. Miroslava Filipová-Černá se v šestiletém soudním sporu nakonec domohla poloviny autorských práv k ní.
"Podruhé odsouzen" byl Jiří Černý podle vlastních slov v roce 1998, kdy mu tehdejší generální ředitel Českého rozhlasu Vlastimil Ježek zakázal spolupráci s tímto médiem. Černého se však zastalo mnoho umělců, takže rada Českého rozhlasu doporučila Ježkovi jeho rozhodnutí pozastavit.
K získání trofeje železný muž musel Černý do 24 hodin uplavat čtyři kilometry, ujet 180 kilometrů na kole a uběhnout maratón: "Zátěž strašně změní myšlení, je neuvěřitelné, co se v té hlavě a v tom těle stane. Byl to fyzický pocit totálního štěstí," svěřil se později.
Guru české hudební publicistiky také příležitostně moderuje, například festival Blues v lese, který se koná v Řevnicích u Prahy. V Českém rozhlase uvádí každé pondělí již léta hudební vzpomínkový pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře. A stále neúnavně objíždí republiku s klubovými poslechovými pořady Ro(c)kování.
