Koncert B. B. Kinga: Historky z dávnověku blues

Včerejší koncert B. B. Kinga v pražské Tesla Areně publikum nadchl. Třiaosmdesátiletý bluesový nestor neztratil hlas ani charakteristický kytarový tón.

B. B. King dokázal nastolit pocit výjimečné události a dobré nálady hned od momentu, kdy dosedl na židli a vypálil první kytarové sólo s nezaměnitelnými legáty a sytým, lampovým zesilovačem lehce zkresleným tónem. Od chvíle, kdy odzpíval první frázi. Toť dar legendy, dokonalá ukázka charisma.

Ano, B. B. také často šetřil síly vyprávěním, píseň občas jen naznačil a dotažení fráze nechal na ostatních muzikantech. Ale panu Králi by to vyčítal jen hnidopich. Na místě je spíš obdiv k vydařeným momentům koncertu, údiv nad vitalitou, kterou by mohli „Bíbímu" závidět o generaci mladší muzikanti. Výtečně swingující kapela se navíc postarala o tah koncertu i o náladotvorný podkres v momentech, kdy B. B. povídal a vzpomínal, jak to kdysi chodilo v krajích kolem Mississippi.

Předkapela překvapila

Úlohy předskokanů, které si vybírá B. B. osobně, se zhostila kapela zpěvačky Alice Springs a postarala se o příjemné překvapení. Alice Springs před lety produkovala poměrně tuctový popík a pak se vytratila. Na sklonku roku 2008 začala opět vstrkovat růžky v malých klubech a najednou překvapila plnou Tesla Arenu zralou interpretací blues, které s ní hrají ostřílení instrumentalisté jako saxofonista Bharata Rajnošek, bubeník Jiří Stivín ml. či překvapivě stylový Yarda Helešic, někdejší člen Support Lesbiens. Slibné.

Jistější v kramflecích byl B. B. v pomalých blues, krásně vyzněly například I Need You So či Key to the Highway. Dokázal se ovšem rozpálit i do hodně ostrých bluesrockových gradací. Komunikaci s publikem si zjevně užíval. Stačilo vidět jeho potěšený úsměv, když lidé během See That My Grave Is Kept Clean aplaudovali i při náznaku tanečního pohybu v ramenou.Hit When Love Comes to Town pojal B. B. v jiném duchu než při spolupráci s U2. Přetvořil ho na starosvětský rock‘n‘roll, ve kterém vystřihl brilantní sólo vrcholící dlouhou zpětnou vazbou. Rozvernou píseň You Are My Sunshine neopomněl věnovat „všem ženám" a uvést svojí oblíbenou průpovídkou o tom, že každá žena je anděl a neexistují ošklivé ženy. Nemohl pokračovat jinak než šlapajícím blues Rock Me Baby s obvyklými erotickými narážkami. Stereotyp? Jo, ale roztomilý. Proč by měl pan Král měnit fungující, lety prověřenou koncertní legislativu?

Trvalka The Thrill Is Gone ohlásila finále. Ještě pár veršů z písně Guess Who (pěkně procítěné „someone really loves you..."), ještě pár trsátek s podobiznou a logem rozhozených do publika. Král nedává přídavky. Koncert nebyl dlouhý ani krátký, ale prostě akorát.

Při loučení s rozjásaným publikem došlo i na slib další návštěvy. Možná jen obvyklá fráze, ale kdo ví, jak to věčný nomád myslí s „posledním turné"? Třeba vážně dodrží slib a za několik let budeme obdivovat vitalitu devadesátiletého bluesmana.

O symbolický dovětek se postarali diváci, čekající po koncertě před halou. Tleskali ještě odjíždějícímu tourbusu s muzikanty.

Foto: Tomáš S. Polívka