Legendární japonský učitel hudby Šiniči Suzuki, který je po celém světě známý díky metodě výuky hry na housle nesoucí jeho jméno, byl údajně lhář a podvodník. Tvrdí to odborníci, kteří se bedlivěji podívali na některá jeho tvrzení, například to, že byl dlouholetým přítelem Alberta Einsteina a studoval u špičkového německého houslisty, napsal zpravodajský server Yahoo7 News.
Šiniči Suzuki zavedl takzvanou Suzukiho metodu v 50. letech minulého století a od té doby se s její pomocí učily a učí hrát miliony dětí po celém světě. Houslista, který zemřel v roce 1998 ve věku 99 let, tvrdil, že Einstein byl jeho "poručníkem" a také že ve 20. letech osm let studoval na německé Berlin Hochshule jako soukromý žák špičkového houslisty Karla Klingera.
Nyní však vyšlo najevo, že hudebníka při přijímacích zkouškách na školu odmítli, a tedy nemohl být Klingerovým žákem. Krom toho jediná příležitost, kdy se sekal s Einsteinem, byla chvíle, kdy mu prodával housle vyrobené jeho otcem-houslařem.
Na celý podvrh se přišlo díky dopátraným důkazům, že Siniči Suzuku v Berlíně prestižní hudební akademii nestudoval. Server Suzuki Method dokonce uvádí, že Šiniči ve dvaadvaceti letech odjel na hudební studia do Tokia, kde pobýval u významného japonského hudebního experta a politika Marquise Tokugawaho. Pouhý rok poté se prý rozhodl s Tokugawahem procestovat svět, a tak se dostal do Berlína.
"Myslím, že je to jeden z největších podvodů v hudební historii," prohlásil americký učitel hry na housle a skladatel Mark O'Connor. "Nemůžu uvěřit, že nikdo nikdy důkladně neprověřil jeho minulost."
"Šiniči Suzuki neabsolvoval žádnou výuku u uznávaného učitele houslí, kterou bychom dokázali objevit. V zásadě byl samouk, na housle začal hrát v osmnácti letech. Nikdy nezískal místo v žádném orchestru, nikdy nehrál profesionálně ani nenatočil žádnou profesionální nahrávku," dodal O'Connor. Podle jeho mínění Suzuki o své minulosti lhal, aby lépe "prodal" svou metodu výuky.
O'Connor také dodal, že neexistují žádné důkazy údajného přátelství mezi Suzukim a Einsteinem. Setkali se jen jedenkrát, když Suzuki donesl Einsteinovi housle vyrobené otcem.
Suzukiho metoda spočívá v tom, aby děti začaly hrát na hudební nástroj v co nejranějším věku, nejlépe ve třech letech, a učily se tím, že budou přehrávat neustále dokola a zpaměti krátké kousky. Princip celé filozofie vyplývá ze základního stavebního kamene, totiž prostředí, ve kterém žák vyrůstá. Pokud je to možné, potenciální žáček by měl být veden ke klasické hudbě už od prenatálního věku. Podpora ze strany rodiny a okolí by měla být vytrvalá. Suzuki totiž tvrdil, že každé dítě je schopno se naučit velmi dobře na hudební nástroj, pokud je k hudbě odmala vychováváno. Nedílnou součástí je také kvalitní pedagog, hudební gramotnost a veřejné vystupování, aby žák získal jistotu. Na škodu jsou naopak například přijímací zkoušky na hudební školy, které favorizují hlavně ty děti, jež už se něco hrát učily.
