Lenka Dusilová a věční hledači nenarozených duší

Eternal Seekers, neboli Lenka Dusilová, Beata Hlavenková a Clarinet Factory, pokřtili včera své nové album v Pražské křižovatce v rámci festivalu Struny podzimu. Pro velký zájem se křest dnes opakuje, tentokrát za účasti Petra Nikla.

„Ve světlech tančím nahá jak stín. Hledám, co neznám. Kde otče spíš?" - když temný tanec s názvem Louče včera ukončil oslavu zrodu nového alba, bylo náhle nad slunce jasné, co bylo zřejmé už z předchozího alba Lenky Dusilové. Že se někdejší až nadmíru drzá rockerka definitivně převtělila v křehkou ženskou bytost, která v sobě hledá ta nejjemnější tajemství.

Možná svou divokou podstatu odložila až příliš, možná se jen přechodně adaptuje na intelektuálnější prostředí. Co však zůstává jako konstanta, je její průzračný, svítivý vokál a osobitá poetika zahalená zvláštním tajemstvím. Určitě se vyplatilo, že festival Struny podzimu měl v rozpracovaný projekt důvěru a Dusilovou pozvedl do svého prestižního programu.

Z jaké látky jsou utkaní?

Album Eternal Seekers - ač to z něj nepoznáme - Lenka údajně věnovala nenarozeným bytostem, které tu kolem nás všude jsou. „Z jaké látky jsou utkaní tito neviditelní?" mohlo přemítat včerejší publikum v artefaktu lodi někdejšího kostela sv. Anny, kam svou atmosférou hudba báječně zapadla. Kolekce nových písní je díky vedení skladatelky a aranžérky Beaty Hlavenkové nosná a pestrá, interakce mezi žánrově multifunkčním kvartetem, klavírem a zpěvačkou se koncertováním jistě ještě prohloubí a rozkvete.

Zvukově se mezi echem vysokého prostoru a hudebníky na pódiu (včetně bicích a kontrabasu) bohužel odehrál očekávatelný menší souboj, jehož výsledkem byly rozmazané kontury aranžmá. Klarinetové kvarteto v doprovodných pasážích znělo jako bublavá mlha, průvodnímu slovu Lenky bylo rozumět jen stěží a texty písní, ať už z pera Bogdana Trojaka nebo Lenky, detailně rozeznal asi jen ten, kdo křtěné album již slyšel.

V rámci křtu to však působilo jako pouhá piha na kráse. Projekt Eternal Seekers patří zcela jistě mezi nejzajímavější činy letošního roku. A jako je průhledné a křehké sklo na obale alba, tak koncertu vtiskla jemnou estetiku pírek a motýlů stínohra Petra Nikla, promítaná přes obří skleněnou čočku plnou vody. Zatímco včera Nikla zastupoval jeho asistent, dnes se zúčastní osobně.

Archivní foto: Karel Šanda