Rok a půl hráli písně U2 v garáži v pražských Střešovicích. Pak si koupili lístky na berlínský koncert U2 a snili o tom, jak je kapela pozve k sobě na pódium. A sen se jim splnil. Kytarista Štěpán Etrych nikdy před veřejností nekoncertoval. Když ale najednou stál vedle frontmana kapely U2 Bona, na nervozitu neměl ani pomyšlení.
Byl to první koncert, při kterém jste se snažili dostat na pódium k U2?
Ano, byl to první koncert. Zkoušeli jsme to úplně poprvé. A poprvé v tomto obsazení jsme také byli na koncertě.
Koncertu v Berlíně jste se zúčastnili tři. Je to kompletní složení vaší kapely, nebo jste stejně jako U2 čtyři?
Hrajeme v pěti. Zpěvák k nám přišel nedávno, ale ten s námi nebyl, protože měl ještě jiné povinnosti. A ještě máme klávesáka.
Všimli jste si už předem, že vás U2 zaregistrovali? Nebo když vás pozvali na pódium, byl to moment překvapení?
Řekl bych, že se tam mísilo obojí. Stáli jsme asi ve třetí řadě mezi Edgem a Bonem a ti dva se tam prvních pět šest písniček hodně pohybovali. Takže jsem zaregistroval, když jeden nebo druhý na těch transparentech ulpěli zrakem o zlomek vteřiny déle, než je běžné přejetí pohledem toho davu. Takže jsme si říkali, že to musí vidět, protože těch transparentů si musel všimnout i člověk s pěti dioptriemi. Byly to papíry velikosti A2 a byly od nich blízko. Když pak přišla na řadu píseň Angel of Harlem a Bono k nám přišel, tak to byl pocit neskutečný.
Zaskočilo vás to? Zaváhali jste alespoň na chvíli?
Ne, vůbec. Jakmile tam přišel a potkali jsme se zrakem a on kývnul rukou, tak jsem zahodil ten papír a okamžitě jsem šel přes tu bariéru. Nic jsem neřešil.
Je něco, co byste udělali lépe nebo řekli navíc kapele, kdybyste si to mohli zopakovat?
To je ta hra na kdyby. Ale já si myslím, že to dopadlo fantasticky. Když jsem to pak viděl zpětně na Youtube, tak mohl bych tam najít x věcí. Ale hledat je tam nebudu a nechci, protože to nemá cenu. To by už bylo jiné vystoupení.
ČTĚTE TAKÉ: Čechům se splnil sen. Zahráli si společně s U2
Jaké padaly na pódiu věty?
Já mohu mluvit jen za sebe, ačkoli jsem od kluků slyšel ještě další věci. Když jsem tam vlezl, tak se mě Bono ptal, jestli hraji na basu nebo na kytaru. Když jsem řekl na kytaru, tak mně ji hned nechal přinést. Protože oni dřív tuto písničku hráli na dvě kytary, ale na této tour ji hrají jen na basu. A na konci, když to skončilo, tak jsme si podávali ruce a říkal jsem mu mimo mikrofon, že to bylo super, že nám splnili sen a že to bylo fakt fantastické. Ale na nějaký dlouhý řeči tam nebyl prostor. A když to skončí, lidi jsou zvědaví na další písničku a ne na to, co si tam povídáme my s U2 na pódiu.
Vybrali jste si skladbu Angel of Harlem, a to kvůli její jednoduchosti. Byla v tom ale i jiná motivace?
Ta skladba je skutečně jednoduchá, ale při výběru jsme museli především uvažovat oboustranně. Když my jsme tam šli s těmi transparenty, tak jsme věděli, že jim to nezkazíme. Ale oni nemohli vědět, kdo tam vyleze na pódium. Mohlo by se krásně stát, že tam vylezou lidi, kteří si na transparent napíšou ‚Hraji jako mistr světa‘, ale hrát vůbec neumí. Já jsem taky nevěděl, co to se mnou udělá. Jestli nebudu mít tak dřevěné ruce, že nebudu schopný vyvodit tón z kytary. Takže pochopitelně bylo třeba zvolit takový song, u kterého budu vědět, že je zahratelný.
Vy jste vážně věřili tomu, že si s U2 zahrajete?
Já jsem tomu věřil naprosto bezmezně. V pátek před tím jsme měli zkoušku, sešli jsme se ve Střešovicích ve zkušebně a třikrát jsme si dali Angel of Harlem a já jsem říkal ‚Tak pánové, tak takhle to zítra zahrajeme v Berlíně!‘ Pak když jsme jeli v autě, tak jsme si ještě dělal srandu, že jsem se schválně oholil a oblékl, abych vypadal dobře na pódiu.
A co bude dál? Začnete více koncertovat a využijete tak náhlé „popularity"?
My jsme ještě nikdy nikde nehráli. Já osobně jsem stál poprvé na pódiu právě v Berlíně. Pokud tedy nebudete počítat hraní u táboráku. Teď už jsme ale zformovaný a máme nacvičený nějaký repertoár. Ale klíčový je teď zpěvák, kterého jsme dlouho hledali. Protože najít alternativu pro Bona je hodně těžké, pokud to má mít opravdu koule, jak se říká. Takového kluka jsme teď našli, ale písničky se nenaučí za noc. Teď na tom ale pracujeme a pod vlivem tohoto zážitku bude motivace o to větší.
Už máte nějaký název?
Název máme již dlouho - U2 Poptarts.
Jak vznikl?
V roce 1997 během PopMart Tour kapely U2 nosil Eden tričko, na kterém měl napsáno Poptart. My jsme si k tomu přidali ‚s‘ a jinak v americkém slangovém slovníku se můžete dočíst, co to slovo znamená.
Foto: ČTK/AP
