Na jaře po předchozím sporu čtyři pětiny dosavadních Support Lesbiens opustily zavedenou značku a vytvořily novou skupinu Portless. V úterý 12. listopadu pokřtí své debutové album s příznačným názvem New Ride. O svém restartu hovořili zpěvák Kryštof Michal a kytarista René Rypar.
Když došlo k rozkolu v Support Lesbiens, hovořilo se o tom, že by spor o značku mohl i skončit u soudu. Došlo na něj?
René Rypar: Ještě ne.
Kryštof Michal: Nicméně Support Lesbiens jako firma stále existuje, takže to ještě není dořešené.
Bude vám vadit, až se s nimi někde potkáte na jednom pódiu, třeba na festivalu?
KM: Je nám to putna. Hudební konfrontace nikdy nevadí. Ta kapela sice už vůbec neměla existovat, takže není ani důvod se s ní nějak porovnávat, ale to je jejich věc.
Po odchodu jste zůstali ve čtyřech. Potřebu doplnit sestavu třeba o druhého kytaristu nebo klávesistu jste neměli?
KM: To nás ani nenapadlo. Pamatuji si, že sice padla otázka, jestli potřebujeme druhého kytaristu, ale René na to reagoval, že si myslí, že ne. A tím už nebyl důvod se o tom dál bavit. Bylo dobře, že můžeme pokračovat čtyři lidi, kteří se už znají a vědí, co od sebe očekávat. Brát pátého člena by byl určitý risk - dlouhodobě jde hlavně o lidskou stránku, šikovných muzikantů se nabízí vždy dost.
RR: Vlastně je to skvělá odpověď na tu předchozí otázku. Nemuseli jsme nic řešit, někoho shánět, sehrávat se, museli jsme jen začít dělat nové písničky. I proto jsme všechno stihli dříve. To ostatní, jako třeba manažer a další servis, se začalo nabalovat postupně.
Nové jméno vás nebrzdilo? Portless na rozdíl od zavedených Support Lesbiens nikdo neznal...
KM: To rozhodně ano. Navíc jsme si brzo uvědomili, že jsme si pro ten nový start "vybrali" to snad nejméně vhodné období - třeba programy letních festivalů se akorát uzavíraly. Paradoxně jsme ale nakonec potom hráli snad ještě víc než loni a předloni. Říkali jsme si, že když nás na mnohých místech nechali zahrát i přesto, že to jméno ještě nikdo neznal, asi o něčem svědčí.
Co finance? Museli jste jít s honorářem dolů?
RR: Je jasné, že značka Portless zatím nemá tu hodnotu, jakou měli Support Lesbiens.
KM: Ale s tím jsme počítali, takže k dohodě vždy došlo, chtěli jsme hrát a na ty nové podmínky přistoupili. Pochopitelně doufáme, že hodnota značky Portless bude jen stoupat.
Už se to daří?
RR: Myslím, že ten proces bude trvat ještě dlouho.
KM: Ale jsme na to připraveni, že se to nezlomí za jedinou sezónu.
RR: Startujeme vlastně od nuly.
I proto se jmenuje deska New Ride?
KM: Svým způsobem ano, ale je to náhoda, že stejnojmenná písnička vznikla jako první, na zakázku pro Škoda auto. Ale i když vznikala pro reklamu, tak bylo jasné, že ji chceme mít na desce. A pak nás to trklo: první pecka a New Ride. Nebylo o čem pochybovat. Ta symbolika je jasná.
Jak se vlastně kapela dostane k podobné zakázce?
RR: Klient má nějakou představu, jak by ta píseň měla vypadat, a my se ji pokusili naplnit.
KM: Byl to klasický tendr. Ani nevíme, kolik kapel se nakonec zúčastnilo, jen vím, že jich tam bylo několik i z Německa. A nakonec jsme uspěli možná proto, že jsme se až tak urputně toho zadání nedrželi a udělali to trochu po svém, tak, aby to prostě bylo dobré. Zatímco ta německá preciznost ostatním velela to udělat až příliš podle zadání.
"Nakoplo" vás, jako kapelu, to, že jste uspěli?
KM: No samozřejmě! Nám se to nikdy předtím nepodařilo, vyhrát kampaň na celosvětovou zakázku - a to nejen celé kapele, ale i jednotlivcům, protože Renda třeba dělá spoustu muziky, na zakázku, i pro jiné. Psychologicky to bylo super.
Jako první singl jste zvolili skladbu Dream A Dream s až diskotékovým rytmem. To asi mnohé překvapilo - proč jste vybrali zrovna ji?
KM: To celé způsobila jediná klávesa. Když jsme tu skladbu napsali, tak byla naprosto kytarová. Takové už jsme ale měli čtyři. Tak tam Renda vrazil tu jednu klávesu a začalo to znít tak, že jsme se tomu hrozně museli smát. Protože to najednou byly osmdesátky jak vyšité, hotový návrat. Pak už jsme to neřešili. Nicméně nevybrali jsme ji jen my sami, to je vždy konsenzus řady zainteresovaných lidí. A je to vlastně i logické, že to je singl, protože rádia si vždycky vyberou zrovna takovou skladbu.
Koho napadlo udělat na ni klip s kosmickou tématikou?
RR: To byl nápad tvůrců.
KM: Vybírali jsme si z několika nabídek a říkali jsme si, že v raketě jsme ještě neletěli... (smích). Dopadlo to hezky.
Napadá mě, že klip Raketou do tmy měli už kdysi Jolly Joker & PBU. Pamatujete se na to?
RR: To už je dvacet let!
KM: No aby ne. Jezdili jsme spolu koncerty, s nimi a s Kurtizánami z 25. Avenue. Pak přibyli i Priessnitz a Sluníčko. Vzpomínám si na takový festival v Brně, Las Velas se to jmenovalo, to byla jízda. To hraní i to, co následovalo po něm.
Hudbu k celému albu složil René. Ostatní tentokrát neměli tvůrčí ambice?
KM: Spíš byl Renda rychlejší (smích). Pořád nás zasypával nápady. Kdybychom měli pocit, že tam něco chybí, asi bychom tam něco přidali. Necháváme tomu volný průběh, tvoříme tak, jak to z nás leze. A Renda je z nás největší muzikant a s hudebním vzděláním. Navíc je denně zavřený ve studiu.
Jak jste naopak vybírali, co budete hrát na koncertech z dřívějšího repertoáru?
KM: Nejjednodušší samozřejmě bylo vybrat naše autorské skladby.
RR: Hrát ale může kdokoli cokoli. Kabát by třeba mohl klidně odehrát koncert skladeb U2. Jen to ten dotyčný musí pak nahlásit na autorský svaz.
KM: Je pravda, že se na to hodně lidé ptají. Je to příjemná a nenápadná forma k upozorňování, kdo vlastně jsme.
Na albu máte i píseň pro Unicef. Tu potřebu charity najednou motivovalo co?
KM: To není teď najednou, z ničeho nic. My na charitativních projektech participujeme dlouhá léta. Máme prostě pocit, že můžeme. Jak říkal pan Hrušínský ve filmu: "Jste-li poslední, pak byste dokonce i měli." Rádi podporujeme věci, které jsou jednoznačné.
RR: Unicef z každé prodané desky dostane nějaké peníze a navíc jsme jim tu písničku Run Away věnovali celou, takže ji mohou i libovolně použít. Ovlivnilo nás i to, že už máme všichni děti, a když má člověk děti, spoustu svých předchozích názorů a postojů přehodnotí.
K albu nejedete žádné masivní turné, jen máte oficiální křty. Proč?
KM: Jméno Portless je pořád nové a nechceme se hnát do náročné organizace koncertů, které se mohou potkat s problémy z toho vycházejícími.
RR: Rozhodli jsme se, že se budeme co nejvíce snažit to nové jméno propagovat, a tak nějakou dobu nebudeme hrát samostatné koncerty, ale naopak na akcích, kde to celé nebude stát jen na nás. Tak, aby nás vidělo co nejvíce lidí.
Kde všude křty proběhnou?
KM: 12. listopadu zahrajeme v Praze, v Lucerna music baru; 19. listopadu pak v Ostravě, v klubu Fabric, a konečně 20. listopadu v Brně, v Metro music baru. Už předtím měl ale premiéru druhý singl Hero, a vzniká k němu i klip. A také se chceme pořádně připravit na novou sezónu, když už jsme to letos neměli čas stihnout. To, co je za námi, je za námi, nemáme potřebu dělat nějakou tlustou čáru, baví nás to a jedeme dál.
