OBRAZEM: Young Gods přilákali plnou Archu

V pražském Divadle Archa zahrála v úterý večer švýcarská kapela The Young Gods. Muzikanti, kteří patří k průkopníkům elektronické hudby, přijeli - znovu a nejspíš naposledy - českému publiku zahrát písně ze své dva roky staré akustické desky Knock on the Wood.

Když kapela s akustickým projektem před dvěma lety přijela poprvé, hned dva večery po sobě vyprodala Palác Akropolis. Kdo si myslel, že už tentokrát zájem nebude takový, šeredně se spletl. Divadlo Archa bylo přeplněné k prasknutí. Pořadatelé museli otevřít druhou šatnu, v každém patře přidali improvizovaný bar, ale přesto mnozí návštěvníci nemalou část koncertu strávili ve frontách. Atmosféra v sále ovšem připomínala útulný pokojíček.

Retro pokojové lampy po obou stranách krásně dokreslovaly komorní prostředí, ve kterém tři pánové se španělkami a bubeník obklopený spoustou neobvyklých perkusí dokazovali, že i elektronické kompozice vzdálené tradičním písničkám se bez účasti samplerů a kláves dají zahrát tak, že to bere dech. Bez ohledu na to, že běžně kytaru skupina vůbec nepoužívá a právě její vždy striktně nasamplovaný zvuk je pro Young Gods charakteristický.

Skupina zahájila podobně jako na albu skladbou Our House. Proplétající se, repetitivně meditativní mantry kytar ze začátku příliš nevyzněly a celý úvod koncertu působil poněkud rozpačitě. Navíc sedící muzikanti jsou přece jen dost statičtí, takže dívat se bylo na co hlavně v případě bubeníka, kterému prsty běhaly po jakémsi vyklenutém steel-drumu, a nenechávaly na pochybách, jak je ve svém živlu. První oživení v sále přišlo s jednou nejznámějších skladeb Gasoline Man, regulérním country-blues s úderným kytarovým motivem jak od Johnnyho Cashe. Definitivně si pak kapela získala i ty poslední "studené čumáky", když bubeník vzal do ruky klávesovou foukací harmoniku, kterou nahradil syntezátorový zvuk akordeonu, a došlo na šansonovou Charlotte, první z řady vrcholů večera.

Koncert místy připomínal šamanský rituál s opakujícími se rituálními modlitbami. Obecenstvo se ovšem u nich pohupovalo, a tam kde v sále zbývalo místo, rozvlnil se dav v tanci. Kvarteto s charizmatickým Franzem Treichlerem u mikrofonu ovšem jako by přesně vědělo, jak porce nadávkovat, opakovaně narušovalo meditativní atmosféru vygradovanými a i s akustickými nástroji zběsilými pasážemi, jakou byla například předělávka amerických Suicide Ghost Rider, kterou Treichler ozvláštnil megafonem. Vydařená byla i další z coververzí, z dokumentu o festivalu ve Woodstocku převzatá Freedom Richieho Havense, kterou Treichler osobně věnoval nedávno zesnulému pražskému bohémovi Curtisu Jonesovi.

Jestliže základní blok vystoupení byl překvapivě krátký, Young Gods vše vynahradili početnou sérií přídavků, mezi kterými nechyběl ani asi největší hit Skinflowers. Strhující atmosféra jasně ukázala funkčnost vize celého akustického projektu, který i opakovaně zafungoval na jedničku. Nadšení publika neznalo mezí.

Úvod večera obstaral nový projekt známých tváří domácí alternativní scény, Kuzmich Orchestra. V pouhém duu však byl pro jejich niternou a křehce intimní hudbu prostor Archy přece jen velký a hodili by se bývali spíš do menšího klubu. A i když zajímavá kytara a procítěný zpěv, podpořený občas nesmělou baskytarou a neagresivními elektronickými smyčkami rozhodně měl něco do sebe, u většiny publika nenalezl krom živější poslední skladby odezvu a vyzněl poněkud do ztracena. 

Foto: Karel Šanda