Poslední výstřel, starší sourozenec Bratří Orffů

Bratři Orffové se před časem zčistajasna vyloupli a zpestřili domácí klubovou scénu o něco, co tu dosud nebylo. Aktuálně pracují na své druhé desce.
O formaci Poslední výstřel, které na podzim vyšel jeden z nejpříjemnějších, ale zároveň skoro nejutajenějších letošních domácích debutů s provokativním názvem Rozhodně nečekejte sex, se často hovoří jako o vedlejším projektu právě Bratří Orffů . Že to je celé trošku komplikovanější, prozradil rozhovor se zpěvákem obou projektů Ivanem "Seržou" Gajdošem a kytaristou Bratří Orffů Lukášem "Lelkem" Novotným, který debut Posledního výstřelu produkoval.

Když si člověk pustí Bratry Orffy a pak Poslední výstřel, dostane dva zcela odlišné přístupy. První jsou zasnění, vedle až sametového zvuku pracují s elektronikou a emocemi. Druzí jsou trochu dryáčničtí, hodně sahají k humoru a neučesanému blbnutí. Co mají obě skupiny vlastně společného krom muzikantů?
Ivan Gajdoš - Nic. Ta filosofie je taková, že jediný společný prvek jsou ti lidé. Jsou to dvě tváře.
Lukáš Novotný. - Orffové jsou melancholičtí a zádumčiví, Výstřel rozpustilý.

A kdy vám přestali stačit Orffové a zrodil se Poslední výstřel?
IG - Výstřel je naopak starší. Už funguje asi patnáct a půl roku. Vznikl na takovém ostrově v Krnově. Je tam fabrika, ve které zkoušeli kluci, Lukáš a Coolda (basista obou kapel) a další, a já jsem se k nim tak trochu přišrouboval.
LN - Chodil za námi a říkal, že se mu s námi líbí... Vždycky, když se na někoho čekalo, když se někdo zpozdil, vzal kytaru a začal něco hrát. Obvykle tak vznikly nějaké písničky. Což jsou tak z poloviny přesně ty, co teď vyšly na Výstřelu. A ta kapela tak nejen zkoušela, ale i tak hrála. Proto to nikdy nebylo nic vážného.

A jak to řešíte, když děláte nové písničky? Je už předem jasné, pro koho skladba vzniká, a nebo se rozhodujete až podle výsledku?
LN - Je to vždy o náladě. My jsme třeba na desku Výstřelu měli nasbírané skladby za dlouhé období. Samotné nahrávání pak ale byl stejně třítýdenní jam, kde vzniklo dalších jedenáct skladeb a úryvků.
IG - Blbin. Říkáme tomu „kraviny" a máme je na obalu označené „K".

Vydáváte na malých značkách. Bratři Orffové vyšli na Quazi Delict, Poslední výstřel u Miloše Grubera na Indies MG. Jak jste se s ním setkali?
LN - Ještě než vyšli Orffové, Výstřel nahrál demo u Milana Tőkőlyho v Trnavě. Dal nám na něj echo Jaro Ridzoň ze slovenských Frogski pop, nahrávali u něj třeba harmonikář Boboš Procházka, Oskar Rózsa nebo Dlhé diely. A ta nahrávka se nějak dostala do klubu Stará pekárna v Brně, její vedoucí Tomáš Kytnar si to nějak oblíbil a pozval nás tam. A přes Tomáše se to dostalo k Milošovi.
IG - Výstřel pak jel několik koncertů s Wohnout, ti si to také oblíbili, Matěj Homola si dokonce sám řekl o to demo, takže jsme měli celkem našlápnuto.
LN - A Miloš mi pak zavolal, někdy v roce 2006, že by to vydal. Jenže jsme zrovna tehdy dokončovali desku Orffů, takže jsme mu říkali, že to není dobrá doba. A on velkoryse řekl, že až tedy bude ta dobrá doba, ať se mu ozveme. A nám to trvalo skoro tři roky.

To jsou ty paradoxy - když jsem slyšel Vaši desku poprvé, tak mě u toho napadlo, že to zní jako kdyby hrál Kašpárek v rohlíku něco od Wohnout...
IG - Já Kašpárka pořád ještě neslyšel.
LN - Pro mě byla vždycky inspirací k tomu, jak by to mělo lidem vyznívat, Vltava. Taková ta ironie Roberta Nebřenského, kde není jasné, co je vážně, a co už legrace.
IG - Ale je pravda, že dětem se to líbí.
LN - My jsme to ale nedělali primárně pro děti. Maximálně jsme se tak při nahrávání chovali.
IG - Můj syn má rád Krtka.

Krtek je zhudebněný Emanuel Frynta. Víte vůbec o tom, že už ho kdysi udělal Petr Skoumal?
IG - Teď už ano. Já to ale vůbec neznal. On jeho texty ale už dělal kdekdo.

Bratři Orffové hrají celkem málo, jak to má s koncertováním Výstřel?
LN - Teď jsme hráli asi tak dvakrát za rok v Krnově, nebyl čas. Ale v tom roce, co jsme udělali to demo, se to celkem rozjelo, to jsme odehráli asi 40 koncertů. Včetně třeba United Islands, Noci s Andělem nebo té soutěže, co dělá Michal Ambrož na Radiu Beat. Tam jsme dostali zvláštní cenu poroty - Kalumet Strýčka indiána.  Pak nastoupili Orffové a nějak na to už vůbec nebyl čas.
IG - Teď se ale zas rozjede.
LN - Výstřel je navíc pro koncerty mnohem víc použitelnější než Orffové. Ti potřebují specifickou atmosféru. Ověřili jsme si, že to třeba není kapela pro velké festivaly, kde to vůbec nevyzní. Naopak skvělý koncert byl v synagoze v Krnově.

Na desce Výstřelu mě asi nejvíc zaujala písnička Kamarádi s pro mě geniálním myšlenkou  „kámoše si prostě nevybereš, kámoš je ten, kdo na tebe zbyde..."
IG - Tu napsal komplet náš kytarista Sajmon, tak o tom nemůžu mluvit. Mám tuhle frázi už naučenou.

A jak došlo k tomu, že v ní hostuje Xavier Baumaxa?
LN - Já ho tam slyšel vždycky. Ale o to víc jsem byl zvědavý, jakou tomu dá podobu. A potom, co z toho udělal - jak on říká - „polohu ukřivděný bukvice", tak to celé vlastně ještě posunul jinam. Ten prvotní záměr takový nebyl, ale on to tam našel.

Nezvyklé na té desce je to, že spousta motivů je jen naznačena, jsou tam i vyložená torza písniček. Jak jste dělali konečnou selekci - co z toho tam ještě nechat a co už vyhodit?
IG - Žádná selekce právě nebyla. Všechno, co jsme za ten asi měsíc udělali, jsme tam i nacpali. My jsme si to užívali.
LN - O to je to pravdivější.
IG - Měl by z toho být slyšet celý ten proces, jak jsme u toho jedli, pili. Spousta toho vznikla náhodou. Kouzlo okamžiku.

Nevyčítal vám někdo dvojsmysly a erotická témata? Máte je i na obalu označené jako nevhodné pro děti.
IG - Spousta lidí. Dnes jako by nikdo neměl odvahu říkat podobný věci bez vulgarismů. Chtěli jsme taky, aby to bylo divný. První plán byl ten, že prostě vybereme písničky a ty musí být udělané aranžérsky a produkčně divně.
LN - A když už nám to připadlo moc normální, tak jsme to nahrávání stopli.
IG - Ty písničky jsou vlastně docela vstřícné, a u takových se snadno stane, že to nikoho nezaujme. Je to profesionální, ale usínáš u toho, už ani nikdo nečeká žádnou chybu, žádné odbočení. To jsme nechtěli.

Teď když máte desku, řešíte kudy dál?
IG - My řešíme hlavně po cestě. Když jedeme někam hrát, řešíme celou cestu tam i zpět.
LN - Dneska je módní přicpat se k někomu populárnímu, tak to bychom nechtěli. Trošku jsem se bál i s tím Baumaxou. Já ho tam slyšel, věděli jsme, že tomu dá nový rozměr, ale trošku jsme si nebyli jistí - protože je opravdu populární - jestli to někdo nebude brát tak, že se chceme svézt na jeho slávě. Nechtěl jsem, aby to vyznělo jako marketingový trik.
IG - My ho prostě máme rádi. Ale abych se vrátil - dál to asi půjde tak jako doteď. Ty dvě kapely se totiž vlastně doplňují. Nijak si nekonkurují, vyhovuje nám to.

Foto: archiv skupiny