Festival Rock for People, který se letos koná od 3. do 6. července opět ve Festivalparku na letišti v Hradci Králové, vstupuje do svého osmnáctého ročníku. Z nenápadné lokální přehlídky se za tu dobu vypracoval v domácí první ligu, která má svůj zvuk a respekt i v zahraničí. Jak ale přiznává jeden z hlavních pořadatelů Michal Thomes, cesta k přehlídce evropské úrovně je dlouhá a rozhodně ne snadná.
Koho si letos v programu nejvíc považujete? Nebo vám dalo nejvíce práce ho ulovit a máte z něj největší radost?
Ono to shodou okolností všechno tohle sedí na jedno jméno, které nám opravdu dalo nejvíc zabrat, nejvíc jsme ho chtěli, a nejdéle trvalo než jsme se s ním dohodli - a to jsou Faith No More s Mikem Pattonem. My jsme Pattona už kdysi měli v Českém Brodě, ale to byl s kapelou Fantomas, což bylo tenkrát hodně zajímavé, protože lidi přijeli na Pattona a čekali něco jako Faith No More. A bylo z toho totální rozčarování a hromadný úprk od pódia, protože lidi to, co se tam dělo, vůbec nepobrali. Byl to pro ně už moc velký experiment.
Brali jste při sestavování programu nějaký ohled na současnou ekonomickou situaci? Myslíte, že se vůbec nějak projeví?
Na tuhle otázku budu schopen odpovědět až po festivalu. Ale my sami jsme se rozhodli to vzít úplně za jiný konec než se nějak přizpůsobovat krizi - nezvýšili jsme vstupné a rozpočet na kapely jsme navýšili o několik milionů. A i když do festivalu zbývá pár dní, pořád si ještě nejsme jistí, jak to dopadne, a jestli se ta krize projeví a nebo si lidi zase tu cestu za zábavou najdou. Ačkoliv aktuálně jsou jednodenní vstupenky na 5.7., kdy vystupují právě Faith No More, Refused, Orbital nebo Skrillex, v předprodejích již vyprodané.
Myslím, že pořád nabízíme velmi dobrý poměr cena / výkon, tedy dobrou nabídku za slušné vstupné. A nebojím se tvrdit, že nějaký festival s podobnou nabídkou programu by o pár kilometrů dál směrem na západ stál třeba 150 Eur.
Podobně jako třeba Colours of Ostrava jste se už před drahnou dobou vydali na cestu směrem k tomu stát se festivalem evropské úrovně. Tedy jinam než kde je třeba Votvírák nebo Benátská noc, které jsou určeny především pro české publikum, a hlavně jsou ekonomicky pro své pořadatele výhodnější a méně rizikové. Nelitovali jste toho rozhodnutí někdy? Na Čechomor nebo Divokej Bill přijde někdy víc lidí než na zahraniční jména a jsou nesrovnatelně levnější…
Určitě ne. Je to určitě komplikovanější cesta, a z ekonomického pohledu nám určitě bylo líp, když jsme dělali takovou tu "lidovku", ale naše pocity i ambice rozhodně vedly k těm velkým jménům. Je hrozně dobrý pocit, když někdo přijde a řekne "To je fajn, jaký sem vozíte dobrý kapely," a objeví kvůli nám třeba někoho jako je John Butler. Dřív jsme byli hodně zaškatulkovaní jako "bahno v Českém Brodě a kapely spíš zábavového charakteru". A z téhle škatulky se postupně snažíme vymanit a zjišťujeme, že i když je to běh na dlouhou trať, tak ten model toho, že máme jak zahraniční hvězdy, tak i ty domácí, nám vyhovuje. Nejdeme stylem ostrého střihu, kdy bychom si řekli, že uděláme jenom cizí kapely. Myslíme si, že to funguje, a asi v tom budeme pokračovat dál.
Jak se vám daří ekonomicky? Předpokládám, že časy, kdy jsme byli považováni za "chudý východ" a plynuly z toho různé úlevy, už skončily.
Je to tak. Dnes jsme považováni za standardní ekonomiku, vše funguje klasicky metodou nabídka/poptávka, a kapely u nás hrají za stejné ceny jako kdekoli jinde. Naší malou výhodou je, že využíváme dva červencové svátky, takže se skoro vždycky dostaneme mimo víkendový termín, takže jsou finanční požadavky o něco málo nižší než v ty lukrativní víkendové dny.
Pomineme-li zahraniční hvězdy, bude na letošním ročníku něco speciálního z domácí scény?
Rozhodně ano. Dramaturgie má tuhle snahu každý rok, mít tam něco výjimečného, a i letos v tom chceme pokračovat. Meky Žbirka například zahraje spolu se symfonickým orchestrem, Tata Bojs chystají speciální světelnou show, a hlavně se letos některé kapely kromě vlastního vystoupení uvolily k tomu, že budou i dýdžejovat a pouštět své oblíbené desky. Budou to takové minipárty, kde nechají muzikanti nahlédnout do svého vkusu, co poslouchají a mají rádi.
A nehudební překvapení?
Hodně jsme rozšířili doprovodný program. Budeme mít víc divadelních představení, různých performancí, myslím, že úplně poprvé přijedou do Česka Lords of Lightning, úžasná pyrotechnická show, která třeba na zahraničních festivalech, jako je třeba britské Glastonbury, bývá pravidelně. Já se každopádně na tyhle chlapíky v kovových kombinézách, kteří po sobě metají blesky, hodně těším. Také jsme se letos snažili o gastronomický posun, takže součástí festivalu bude třeba i restaurace Potrefená husa, s kvalitním jídlem, servírovaným na klasických talířích, s příbory a pivem do skla. Chceme tak tu festivalovou kulturu posunout trochu dál, aby to nebylo pořád jen o těch buřtech na tácku.
Očekáváte letos víc lidí?
Víc lidí očekáváme a musíme očekávat. Protože jinak by to byl krok zpátky. Letos slavíme jubilejní osmnáctý ročník, trochu jsme si povyskočili, a kdyby se nám lidi nepodařilo přesvědčit, museli bychom přemýšlet nad tím, zda je zde na takto drahé kapely reálná kupní síla. Doufáme však, že lidé ocení jak program, tak servis, který pro ně chystáme, a společně překonáme hranici 30 000 návštěvníků.
