Hudební tipy
Síla sdělení a energie hudby beze slov

Dvě odvrácené tváře. Slova, u kterých je hudba jen doplňkem, a hudba, která nepotřebuje slova. Dvě alba, která se dají obstarat na internetu. Nahrávka, která řeší všechno, a nahrávka, která neřeší vůbec nic. Skladby, které nutí přemýšlet a formulovat svůj názor, a skladby které nutí "jen" probouzet fantazii. Vize konce světa a vize jak ho přežít.

Bonus: Konec civilizace (Starcastic)
http://bonus.temnysily.cz/

Bonus jako výhonek rychle se pnoucí fazole undergroundového hiphopu se zjevil už loni v létě. Stojatou vodu rozvířil dvěma EP a nyní přihazuje debutové album. Nepřekvapivě není k dispozici na CD, ale jen v mp3 nebo na vinylu. A hned na úvod je potřeba si nalít čistou tekutinu pro ty, kteří zmíněná EP neslyšeli: je zcela nevhodné pro všechny, kteří jsou zvyklí na hiphop jako bezstarostné rapování o večírcích, doprovázené sladkými r'n'b vokály slečen a chřestěním zlatých řetězů. Protože - ať si už o tom myslí kdo chce co chce - jestli u nás někdo dělá angažovanou tvorbu, je to právě Bonus. Skladeb jako je Dětem, ale nebude nikdy dost.

Není důležité jestli posluchači těch patnáct tracků dodá naději, že to jiní nevzdávají a mají ještě chuť pojmenovávat zlo, a nebo ho rozčílí svým sebevědomím, občasnými sklony k demagogii a přítomnou jistotou, že právě tenhle názor je ten správný. Podstatné je, že nenechává chladným a bez zájmu každého, kdo ještě neusnul ve spokojenosti se sebou samým a svými pravdami. Nutí přemýšlet, zformulovat si sám pro sebe svoje postoje i názory, souhlasit či odmítat. Probírá z letargie - i když asi optimismus může vlít do žil málokomu.

Svět z Bonusových skladeb není veselý jako ten v televizních reklamách. Navíc nestojí na místě. Zatímco úvodní Psychologové je typickým kouskem, navazujícím na předchozí nahrávky, kde se autor zabývá především sám sebou, deska obsahuje řadu nových a pro mnohé možná i překvapivých momentů, ve kterých je najednou díky přesahům a chuti podívat se na věc i jinýma než svýma očima, mnohem silnější. Ukázkovým příkladem budiž skvělá, chytlavou melodií podpořená Ztrácíme čas nebo temná Epitaf, obě plné nejistoty i ochoty ukázat i jiná než jen silná místa osobnosti.

Bonus je na svém dlouhostopážním debutu (se kterým mu dost zásadně vypomohl i Pe.Klo z formace Plug'n'Play, se kterou v současnosti Bonus vystupuje) mužem mnoha tváří. Dovede být ironický i nekompromisně zlý, tváří se výsměšně, provokativně i rád žene situaci do extrému. Vytýká jiným i to samé, co by zas nejspíš ti z druhé strany barikády vytýkali jemu. Nesmiřuje se s tím, co vidí, a ventiluje to naplno. Někdy je to jen bezvýchodná apokalyptická vize, ale občas i cosi na způsob černého svědomí, u kterého je až líto, že se k těm, ke kterým je směřováno nejvíc, nejspíš nikdy nedostane. Deska, která má smysl.

C: Opus Vulgaris (Election)
http://www.myspace.com/cprofile

Táborská čtveřice, které fanoušci říkají familiárně "Céčka", nikdy nebyla partou, která by nonstop koncertovala a nutila se se svou čistě instrumentální hudbou i tam, kde o ni nikdo nestojí. Jejich fungování se odehrávalo a odehrává ve vlnách, kdy fungují relativně intenzivně, a relaxačních obdobích, kdy působí navenek mrtvě. Nicméně časy, kdy jezdívala rozsáhlá evropská turné typu 20 koncertů za 20 dnů, už jsou zdá se pryč. Jistě se na tom podepsalo i dvakrát organizované a nakonec ne vlastní vinou neuskutečněné americké turné před pár lety.

Po zhruba třech letech se hlásí s dalším, celkem už čtvrtým titulem. Kytarista Patrik mezitím stihl zároveň rozjet novou kapelu Night spolu s někdejším kolegou z kapely Blank Amákem, na jehož labelu nové album nepřekvapivě vyšlo - lze si ho stáhnout za dobrovolný poplatek. A ti, kteří znají jeho předchůdce, se u něj budou cítit jako v rodinném bazénu, do kterého se znovu ponořili po návratu z dlouhého výletu mimo domov.

Rukopis kapely je totiž jasně čitelný a nahrávka tak budí dojem čehosi důvěrného, přátelského.  Propletence motivů, delayi a dalšími efekty modulovaných kytar, magicky se opakujících koleček i překvapivých rytmických zlomů a především nevšedních melodií, které se prvoplánově nevystavují, ale dávají posluchači možnost si je postupně objevovat,  znamenají zážitek s velkým Z. Jinak je ale nahrávka v mnohém pojatá nově.Jakoby tu oproti minulosti ubylo melancholie a přibylo naděje. Nálady, které přináší, se často nesou v až optimistickém duchu, umožňují "vypnout" a vydat se do paralelního prostoru nekonkrétna, kde lze snadno relaxovat, probudit i ty zakrnělé výčnělky fantazie a zapomenout na to, co čeká za nejbližším plotem zítra ráno.

Název desky ("Obyčejná práce") tak představuje svého druhu ironii. Ona skutečně jen zdánlivá obyčejnost mizí přesně v okamžiku, kdy posluchač přestane vnímat skladby jako kulisu a potopí se pod jejich povrch. Vzápětí se vše promění ve zvukové dobrodružství a jen mimoděk si u něj znovu lze uvědomit fakt, že jestli vůbec v Česku existuje něco jako post-rock, pak jsou Céčka jeho nekorunovaným králem.