Po křtu v zaplněné londýnské Queen Elisabeth Hall, příznivě komentovaném v Timesech, došlo i na Prahu. The Plastic People of the Universe představili v úterý 26. ledna ve zcela vyprodaném Paláci Akropolis za asistence bývalého prezidenta Václava Havla a mohutného aplausu publika své nové album Maska za maskou.
Skupina nakonec vystoupila bez předkapely (slibovaný návrat severočeských Aku-Aku se nekonal), ale koncert ani v nejmenším neošidila. Na pódium nastoupila šestičlenná sestava, posílená o hostujícího cellistu Josefa Klíče, který spolupracoval i na albu, už chvíli před osmou a bez přestávky odehrála dvě a čtvrt hodiny dlouhé vystoupení. Postupně se probrala nejen aktuální deskou, ale došlo i na mnohé letité skladby z dřívějších nahrávek.
ČTĚTE TAKÉ: OBRAZEM: Havel pokřtil nové album "Plastiků"
Kmotrem nové desky Plastiků bude Václav Havel
Hned po několika skladbách se objevil avizovaný kmotr v doprovodu Vladimíra Drápala, majitele značky Guerilla Records, na které nová deska skupiny vyšla. Coby „nehrající člen skupiny" Václav Havel vesele publikum pozdravil "Milí spoluobčané" a odmítl album polít šampaňským. "Nemám to rád. Ničí se tím deska a konec konců se tím i přichází o šampaňské. Já místo toho, abych to poléval, tak se napiji," komentoval to s typickou ironií v hlase.
RECENZI alba Maska za maskou najdete ZDE
Potom už se pouze hrálo. V publiku, ve kterém se objevila řada pamětníků, kolegů, novinářů, ale i početné procento mladých posluchačů, byli Plastici mezi svými. Písně z aktuální desky, která si zachovala typické poznávací hudební znaky, ale zároveň nabízí čerstvý pohled na současnost, sklízely aplaus stejně jako prověřené skladby typu Moucha v ranním pivě, Podivuhodný mandarin nebo Špatná věc.
Jednotliví členové skupiny se střídali u mikrofonu a na to, že polovina kapely se věkem řadí k seniorům, žádná únava nebyla patrná. Typicky skřípavá viola Jiřího Kabeše se zvukem wah-wah pedálu a kvílivý saxofon Vratislava Brabence, který s ďábelskými freejazzovými vyhrávkami neztratil ani po letech nic ze své divokosti, se střídaly s instrumentálně bohatými, ale funkčními kytarovými sóly Joe Karafiáta, který také odzpíval nejvíce partů někdejšího leadera Mejly Hlavsy
The Plastic People of the Universe předvedli v Akropoli - stejně jako na desce, kde jasně dokazují, že nežijí hudebně zdaleka jen minulostí - energické, pestré a skvěle vygradované vystoupení hodné svého jména. A když jako závěrečná zazněla známá píseň Kanárek, bylo už předem jasné, že na legendární Magické noci dojde až v přídavku. Mohutné ovace nebraly konce, ale nesmyslná policejní hodina je v místním sále neúprosná.
Jedno bylo po pražském křtu jistý: jestli se někde v publiku vznášel Mejlův indiánský duch, počítám, že rozhodně nebyl zklamaný.
Foto: Karel Šanda
