Rekviem
Zde končí Mistrovo dílo
21.06.2016 06:03 Původní zpráva
Po Mozartovi zůstalo množství nehotových skladeb, jiné se ztratily. Lidem, kteří je dokončili nebo znovuobjevili, Mistrův génius obvykle štěstí ani úspěch nepřinesl.
Když se letos v únoru v archivech Českého muzea hudby povedlo najít skladbu, na které spolupracoval Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) s Antoniem Salierim (1750-1825), zavládlo v hudebním světě velké vzrušení. Může za to hlavně film Miloše Formana Amadeus. Ten sugestivně vylíčil osudový střet obou mužů. Potíž je v tom, že jde o uměleckou licenci. Mozart se Salierim mohli mít drobné třenice, v zásadě spolu ale neměli žádný problém.
Společná skladba obou klasicistních umělců také poněkud vyšuměla. Jde vlastně jen o popěvek, do kterého každý přispěl zhudebněním dvou slok. Žádný velký hudební třesk se nekonal, píseň si odbyla "světovou premiéru" na vlnách českého veřejnoprávního rozhlasu - a kromě pracovníků marketingu stanice Vltava už po ní vlastně pes neštěkl.
Ten, kdo dopsal Rekviem
Per la Ricuperata Salute di Ofelia, tak se ona píseň jmenuje, ale obnovila vlnu zájmu o osudy děl, jež Mozart nestačil dokončit nebo která se ztratila a pak byla znovu objevena.
Začněme druhou kategorií. Ačkoli se čas od času povede najít nějakou novou skladbu geniálního hudebníka, je to vždycky stejný příběh. Po velkých očekáváních přijde zklamání. Mozart po sobě žádnou utajenou symfonii nebo operu nezanechal. Jen popěvky, útržky skladeb, pár not.
Jiný příběh je třeba pověstné Mozartovo Rekviem, nedokončená zádušní mše obestřená mrazivým tajemstvím skladatelovy předčasné smrti. Panuje všeobecné přesvědčení, že skladbu společně s umírajícím Mozartem psal muž, který ho zničil a přivedl na smrtelnou postel - zloduch Salieri. Je to strhující příběh, ale nic víc. Mozart svou zádušní mši, mimochodem jednu z pouhých tří desítek skladeb, jež napsal v mollové tónině, nedokončil hlavně kvůli jiné práci. Partitury se ujal jeden z jeho žáků, Franz Xaver Süssmayr (1766-1803).
Není pochyb o tom, že odvedl vynikající práci. Už při prvním provedení v roce 1792 bylo Rekviem označeno za mistrovské dílo. Potíž nastala v okamžiku, kdy měl Süssmayr začít psát něco z vlastní hlavy. Velmi rychle se ukázalo, že nemá dostatek invence, a jeho kariéra začala uvadat. Oživil ji svérázným způsobem - začal oprašovat další Mozartova nedokončená díla. Největší úspěch měl s rondem pro lesní roh, vynesl mu dokonce místo "kapellmeistera" ve vídeňském Národním divadle. Nikdy se mu ale nepovedlo překročit Mozartův stín. Zemřel na tuberkulózu, a nebýt toho, že ho náhoda svedla dohromady s géniem, jeho jméno by kromě několika vědců bádajících v zaprášených archivech patrně už nikdo neznal.
Nedokončená symfonie
Vídeňského skladatele Franze Schuberta skolila v roce 1828 do hrobu kombinace tyfové horečky, syfilidy a příliš velkých dávek rtuti, kterou se snažil ji vyléčit.
Zůstalo po něm rozepsané klíčové dílo, symfonie zvaná Nedokončená. Schubert dokázal napsat první dvě věty, zbytek zůstal jen v náčrtech. Třetí věta má zhruba třicet taktů - a pak končí. Formující dílo hudebního romantismu se dodnes hraje coby torzo, nikdo si netroufl dokončit ho. Ne že by to ale nikdo nezkusil. Třeba v animovaném seriálu Simpsonovi se tohoto úkolu zhostila Lisa Simpsonová se saxofonem a hostujícím barmanem Očkem Sislakem, nezdá se ale, že by se tato verze někdy prosadila.
Smutný osud potkal dílo některých předčasně zesnulých hudebníků i v naší době. Přímo odstrašujícím příkladem mohou být posmrtně vydávaná alba fenomenálního kytaristy Jimiho Hendrixe. Když se roku 1970 v opilosti udusil vlastními zvratky, zůstaly po něm hodiny nahraného, ale nezpracovaného materiálu. Toho se zmocnili ziskuchtiví producenti a zaplavili trh kompilacemi, jež mají společnou především hroznou kvalitu. Jako příklad může posloužit "unikátní společný jam Hendrixe s Jimem Morrisonem z The Doors". Jde o záznam opileckého běsnění, který ocení opravdu jen ti nejskalnější fanoušci obou zvěčnělých rockerů.
Naopak docela dobře dopadl pokus slavných Beatles dokončit písně Johna Lennona. Pod názvy Real Love a Free as a Bird vyšly na beatlesovské antologii na začátku jedenadvacátého století, a když už nic jiného, alespoň neurazily.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.