Vážná věc, klidná síla a zvuky drzých elektropunkerek

Důmyslný perfekcionismus a chlad profesionality nebo potrhlé retrozvuky a experimenty tam, kde jiní spořádaně vykrádají: třetí album českolipské skupiny Lingers, nazvané Made In Mind, a v kontrastu s ním i "dvojka" elektrodivoženek My Name Is Ann!, The World Is My Oyster . Nenabízejí jen dvě odlišné tváře, ale i dvě cesty, po kterých se dá běžet. A ani jedna z nich není pro všechny.

Lingers - Made In Mind (vl. náklad, distribuce Indies Scope) 

Začátky severočeské formace sahají až do první poloviny devadesátých let, debutové album pak vyšlo v roce 2002. Už z toho je patrné, že ač je formace mimo svůj region prakticky neznámá, má toho nemálo za sebou. Důvodem nejspíš bude eklektická směs popu, klasického rocku (toho, co se mu kdysi říkalo AOR neboli "rock pro dospělé"), trochy jazzu a občasných názvuků šedesátkové psychedelie. Tedy nic, co by dnešní mladí posluchači masově vyhledávali.

Paradoxně hlavní nevýhodou Lingers je to, co by se jiným naopak hodilo: jsou technicky nadprůměrně zdatní muzikanti. V praxi se to pak projevuje tak, že mnohé skladby znějí až přearanžovaně, jsou komplikované a náročné. Prokousat se jejich novou deskou tudíž není snadné a skoro nejlépe vyznívá v momentech, kdy kapela trochu ubere. V křehké Walk Away nebo závěrečné popfolkové When The Myths Are Told, například. Jejich nahrávka by se vlastně mohla hodně líbit například těm, kterým se stýská po -123 min., i když oproti těm mají přece jen menší drajv a nabízejí rozvážnější polohy.

Výstižným i souhrnným přívlastkem všech skladeb by mohlo být slovo "zamyšlené". Melodie v žádném případě nejsou prvoplánově veselé, vyžadují soustředěnost, kapela v nich nebaví, ale snaží se posluchači předat pocity neuchopitelnosti či zkoumá "velká" témata. Trošku je otázkou, proč to činí v angličtině. Na celkovém výsledku je ale každopádně patrná snaha o dokonalost, ať už se jedná o samotnou nahrávku či dotaženou podobu bookletu či grafické zpracování digipacku.

Celkem třetí album českolipských Lingers není tak rozverné jako Monkey Business ani tak okázalé jako Support Lesbiens, což jsou dva póly, mezi kterými se zhruba někde nachází. Nemá ambice zaujmout každého, ale primárně se zaměřuje na seriózní publikum, hledající umělecký zážitek. A přesně to je jeho plus i slabina zároveň.

ČTĚTE TAKÉ: Bolestný křik, kytarová rozpustilost a komorní relaxace

My Name Is Ann! - The World Is My Oyster (iSound)

Když před třemi lety vyšel debut Reciclatge pražské dívčí elektro party, byl okolo toho celkem humbuk. Jen málokdo ocenil výrazně vyprofilovaný cyberpunkový přístup a chuť dělat si vše po svém, v určitých momentech až ve stylu "do it yourself". Těžko skrývané osobní averze na všude projevované nemalé sebevědomí tvůrkyň vyvolaly spíš zarytě negativní reakce, s většinou ovšem dost vratkými a nebo přímo průhledně směšnými pseudoargumenty.

Okolo čerstvého druhého alba je zatím ticho. Možná je to tak lepší, protože ti, pro které je určené, si ho i tak najdou. A zjistí, že hranice a mantinely, ve kterých slečny operují, se od minule značně rozšířily. Album znovu obsahuje to, co debut, tedy nejrůznější ruchy, samply a podivně bzučící, občas i agresivně se tvářící zvuky, ze kterých se opakovaně vynořuje řada docela milých melodií, a vedle pasáží plných rychlých a tvrdých beatů nabízí roztančenou, letním sluncem prozářenou atmosféru (Midnight Phone). Navíc je tu ovšem i výrazně patrný vliv world music, od orientálních nápěvů přes latino prvky až po závěrečné tóny jakýchsi syntetických dud, přinášející melodiku až keltskou. A dojde i na slovenskou lidovku.

Pohrávání si s retro zvuky, které jsou i přes zjevný vklad laptopového písničkářství, stále alfou i omegou, nejen znamená pestrý výsledek, ale především chuť nenechat se omezit zavedenými konvencemi, "jak se to má správně dělat", a i nadále si svobodně experimentovat. A je vlastně jedno, zda i nalézat, nebo jen objevovat. Elektronicky upravené vokály už tentokrát nejsou tak chladné, vedle brutálně tepajících pasáží novinka obsahuje i vyloženě odpočinková místa, jako je například až melancholická relaxace To Jeff, Anton, Gregor And Goran, s laxně hranou kytarou.

Posun oproti debutu je zjevný. Hravost zůstala, jistoty i překvapení je tu více, v podobných momentech se mluví o dozrávání. Na křest desky si holky jako hosty pozvaly WWW: napadá mě, že kdyby se teoreticky Sifon a spol. na moment vzdali temnot a depresí, rozesmáli se dobrému vtipu a podívali se do zrcadla, nejspíš by se v odrazu zobrazilo cosi, co by Knoflence a spol. bylo nápadně podobné.

Foto: archiv skupin