Vzpomínky přítelkyně
Když Josef Škvorecký ještě nosil uniformu...

"Odešel pro mě Danny, celoživotní přítel, jakého se jen málokomu poštěstí potkat," říká Jarmila Emmerová (82), která s Josefem Škvoreckým (+78), jenž v úterý v noci podlehl rakovině v torontské nemocnici Princess Margaret Hospital, překládala například sci-fi Raye Bradburyho.

Jak jste se s Josef Škvoreckým vlastně setkali poprvé?

Na první setkání si vzpomínám, jako by to bylo včera, ačkoli je to teď v lednu už 58 let. Do redakční místnosti Státního nakladatelství krásné literatury a hudby a umění, kde jsem pracovala, vstoupil tehdy voják Československé armády a ucházel se o zaměstnání. Dodnes ho vidím ve dveřích v nepadnoucí uniformě, těžkých botách a intelektuálských brejličkách. Nevím, proč mi to tak do detailů utkvělo v paměti. Možná proto, že před vedoucím anglogermánské redakce nadšeně pohovořil o těch amerických spisovatelích, kteří byli v socialistickém Československu víceméně na indexu, a já měla strach, že tohohle znalce nepřijmou.

Vy jste patřila k těm blízkým, kteří za Škvoreckými jezdívali i do Kanady?

Ano, a mohu tedy podat očité svědectví o jejich neokázalém bydlení v původně dělnickém řadovém domku anglického typu - miniaturní předzahrádka, za domem úzký zahradní pruh, po několika schůdcích vchod přímo do obývací místnosti a kuchyně, v patře ložnice s koupelnou a zasklená veranda proměněná na Josefovu pracovnu. V suterénu nakladatelský sklad. Když jsem v Praze zaslechla zlé jazyky šířit zvěsti o tom, jak se Škvorečtí válejí v penězích, mohla jsem se jen útrpně pousmát.

Měla jsem taky příležitost projít všechna místa, kde sídlilo nakladatelství Sixty Eight Publishers - od původní jedné místnosti v jakémsi skladu, kam se jezdilo nákladním výtahem, po poslední dvě kanceláře, kde měla Zdena sázecí stroj a kam ji při nočních šichtách chodili po zadním požárním schodišti navštěvovat medvídci mývalové.

A jaký překladatelský počin Josefa Škvoreckého je podle vás nejzáslužnější?

Především bych chtěla zdůraznit, že překlad nikdy nebyl v popředí jeho zájmů. V jeho doslova obří bibliografii stačí překladům jedna stránka. Vyšly v době, kdy nemohl publikovat autorsky, a motivací k nim byla podle mého názoru snaha seznámit české čtenáře se spisovateli, které měl rád. Za jeho nejzáslužnější překladatelský počin považuji prosazení tehdy neznámého Američana Raye Bradburyho, u něhož rozpoznal, že nátěr sci-fi je jen rouškou moralisty s básnickou poetikou. Jinak v hodnocení jeho autorského díla nejsem objektivní, ani nemohu, protože jsem vedena jinou motivací než literární. Velice lpím na Nevěstě z Texasu, protože vím, s jak obrovským zájmem a úsilím autor shromažďoval podklady k napsání rozsáhlé ságy o českých imigrantech v době občanské války. Je mi líto, že román prošel bez ohlasu.

Časopis TÝDEN, který vychází v pondělí 9. ledna, přináší o spisovateli Josefovi Škvoreckém obsáhlé téma plné vzpomínek jeho přátel a dosud málo známých skutečností z jeho vpravdě dobrodružného života.