Český komiks
Generace nula není žádná nula

Jak se má komiks v Česku posledních deset let? Dobře - je na vzestupu. Dokladem toho má být i první antologie kreslených příběhů domácích autorů nazvaná Generace nula, která předvádí to nejlepší, co se tu v komiksu od roku 2000 objevilo.

Zájem o český komiks opisuje sinusoidu. Po roce 1989, kdy měl ještě příchuť zakázaného ovoce, prožil úžasný vzmach, který byl přímo úměrný hladu nastřádanému za dlouhou řadu let. Ale už o čtyři roky později tu byl propad. Změna k lepšímu přišla až na přelomu tisíciletí. Od té doby to jde zatím pořád nahoru.

Mladí autoři jsou jiní. Na rozdíl od starší autorské generace mají často akademické vzdělání uměleckého směru. Vědí, co se děje ve světě, a na jejich tvorbě je to znát. Dostávají ceny na mezinárodních festivalech, kromě Česka publikují i venku - v Polsku, Itálii, Francii nebo Španělsku.

Svůj název dostal sborník po stejnojmenné výstavě z roku 2007 a pro nakladatelství Albatros Media ho sestavil Tomáš Prokůpek, vydavatel komiksové revue AARGH!. Generace nula obsahuje práce čtyřiatřiceti výtvarníků a libretistů, mezi nimiž nechybějí jména, která dávno překročila hranici žánru a vtiskla se do obecného povědomí jako Jaroslav Rudiš, TOY_BOX, Jaromír 99 nebo Vladimír 518, ale pozornost si zasluhují mnozí další, třeba Dan Černý, Lela Geislerová nebo Jiří Grus.

V komiksu je možné všechno a jeho prostor je otevřený donekonečna. Šířku záběru odráží i uspořádání sborníku, který je rozdělen do pěti volných tematických okruhů. Komiks sobě vtipně reflektuje svou českou historii a spolu s Dokumenty a reportážemi je nejcennějším a nejkompaktnějším materiálem knihy.

Následují více či méně povedené vtípky pod souhrnným názvem Od ucha k uchu, kde s přehledem kralují Zuzana Vízková a Dan Černý. Poslední dva oddíly představují umělecky ambicióznější Jiný čas, jiný svět a Obyčejné příběhy. V nich vyčnívají donekonečna zacyklená Ústřice času od Diana Babana, Vojtěcha Maška a Jana Šillera; cestovatelská momentka s dobrým tragickým koncem Jednou za život Lely Geislerové a vojenská lovestory nejslavnějšího českého výpravčího Aloise Nebela z hospody U Jelena s dvojsmyslným názvem Prachatický granát od Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99.

A jaký tedy český komiks posledního desetiletí je? Individuální, pestrý a různorodý, takže zatím nemá podobu nějaké "české školy". Zakládá si na precizním zpracování malířského typu a popisné stavbě obrazu a nevyužívá plně možnosti výrazné zkratky a grafického vyjádření. Jestli se výtvarně vyrovná zahraničním formátům, jeho slabší stránkou je pointa, silné téma a nosný scénář. Ale i když je co pilovat, budoucnost českého komiksu je slibná.