Málokterý filmový žánr dokáže zachytit ducha doby tak nenápadně a přitom tak pronikavě jako horor. Přehlídka Letní filmová škola, která proběhne na přelomu července a srpna v Uherském Hradiště, se v bloku nazvaném Půlnoční delikatesy: Nesnesitelná hladovost nebytí zaměří na horory z řádu laskomin - snímky o zombiích. I zdánlivě primitivní příběhy o nemrtvých pojídajících živé totiž mohou mít nečekaně mnoho podob a přesahů.
Horory jsou lakmusový papírek společnosti i lidského myšlení vůbec, řeklo by klišé. Nemusíme ale sahat k Frankensteinovi a Draculovi, stačí už jen 20. století a kinematografie: filmové horory dokázaly v různých dekádách i opakovaně nasáknout strachem z čehokoliv od jaderné války přes invazi mimozemšťanů, homosexualitu, AIDS, burany ze zapadlých vesnic až po zdánlivě obyčejné sousedy.
Zombie horory jsou pak královskou disciplínou: motiv nemyslícího, poživačného těla se dá použít k primitivním sexuálním metaforám i k sofistikovaným politickým komentářům. A nikomu za to nevděčíme víc než Georgi A. Romerovi, který si na zombiích postavil úctyhodnou kariéru. V Noci oživlých mrtvol (1968) díky nim reflektoval Ameriku traumatizovanou válkou ve Vietnamu a dalšími projevy nesmyslného násilí, v Úsvitu mrtvých (1978) se vyjádřil k narůstajícímu konzumerismu, Den mrtvých (1985) stavěl na "staré dobré" jaderné válce, Země mrtvých (2005) byla levicovým komentářem k Bushovým USA po 11. září, Deník mrtvých (2007) se týkal změn na poli médií...
Letní filmová škola si do bloku osmi filmů, které mají vystihnout tematickou různorodost, myšlenkovou hloubku i schopnost kritické reflexe doby daným subžánrem, od Romera vybrala Úsvit mrtvých - nádherně ironický masakr, ve kterém se přeživší lidé brání nájezdu zombií v zamčeném nákupním centru, kde si jako ve fešáckém vězení můžou užívat luxusu, na který by jinak nedosáhli. Film se dočkal úspěšné předělávky od Zacka Snydera v roce 2004.
Podobně ikonickým titulem je Zombi 2 (1979) italského klasika Lucia Fulciho. Ten stojí na opačném konci spektra než Romero: předkládá rozkošnický brak bez přesahu, čistou ukázku jednoho solipsistického stylu, film, ve kterém prostě krev a vnitřnosti stříkají na všechny strany. Čím kvalitnější efekty, tím lacinější hudba, a standardizovaný příběh prošpikovávají úsměvné nápady typu souboje zombie se žralokem. Roztomile nechutné.
Vedle těchto stavebních kamenů daného subžánru sekce uvede i snímky možná méně slavné, ale takové, které pomohly zombie kánon rozšiřovat. Týká se to například komedie Braindead - Živí mrtví (1992), která výrazně nakopla kariéru pozdějšího oscarového režiséra Pána prstenů Petera Jacksona. První profesionálně natočený snímek novozélandského rodáka nešetřil na kvalitních latexových maskách a hlavně na stovkách litrů umělé krve. Legendární scéna? Masakr zombií sekačkou na trávu.
V neposlední řadě bude k vidění i existenciálně-erotická zombie romance Dellamorte Dellamore Michele Soaviho z roku 1994. V atmosférickém filmu s cynickým ostnem romantickému hrobníkovi ožívají v "rajónu" mrtvoly a neblaze mu ovlivňují milostný život...
