Betty MacDonaldová
Co život dal a vzal: Medvecká a Cibulková vyprávějí příběhy na CD

S humorem a optimismem lze přežít cokoli, žádná překážka není nepřekonatelná, žádná situace beznadějná, tvrdila americká spisovatelka Betty MacDonaldová (1908-1958) Její úspěšné humoristické romány se sarkastickým humorem nabily miliony čtenářů pozitivní energií. Jsou mezi nimi i herečky Taťjana Medvecká, Martina Hudečková a Vilma Cibulková, které její autobiografické příběhy načetly na CD s názvem Co život dal a vzal.

Dvanáctihodinový záznam obsahuje v jejich neopakovatelném přednesu úsměvná vyprávění o řadě zaměstnání, jimiž autorka prošla v době hospodářské krize, o životě v novém domě na ostrově s novým manželem a dětmi a také o pobytu v sanatoriu pro pacienty s tuberkulózou. Nahrávku dnes Radioservis představil v rozhlasovém pořadu Tobogan.

"Pro mě tato literatura znamená moje dětství, protože mně ji odkryly má maminka a starší sestra, když mi bylo asi deset let. U nás v rodině se to četlo spolu s Jihem proti Severu jako jinde třeba bible. Už jako děcko jsem z toho předčítala a znala jsem nazpaměť celé pasáže," řekla Hudečková.

Podle Medvecké se na úspěchu těchto knih podepsal především humor a sebeironie autorky spolu se způsobem, jak své historky dokázala napsat. "Je to radost načítat před mikrofonem podobné věci. I proto jsem za tuto docela dost těžkou disciplínu rozhlasu moc vděčná. Je to skutečně pořádná práce, musíte to mít dobře připravené, něco si o tom sám myslet a přitom zůstat autorovi věrný," dodala herečka, která letos v srpnu oslaví čtyři desítky let v činohře Národního divadla. Navíc se domnívá, že když už se něco vybere, nejde o hloupé tituly. Díky tomu se například dostala i ke Chvále bláznivosti Erasma Rotterdamského.

Betty MacDonaldová se narodila v rodině důlního inženýra, početná rodina se často stěhovala. Provdala se jako devatenáctiletá, ale po narození dvou dcer manžela opustila a vrátila se ke své rodině do Seattlu. Zkušenosti z prvního manželství, které trávila na slepičí farmě, zúročila v roce 1945 v prvním ze svých autobiografických románů Vejce a já, který je podle jednoho z průzkumů nejoblíbenější knihou v Česku.

V době světové hospodářské krize vystřídala mnoho zaměstnání, o čemž se čtenáři mohou dočíst v románu Kdokoli může dělat cokoli (1950). V období let 1937-1938 byla v plicním sanatoriu - zážitky z krušného období zužitkovala v románu Morová rána (1948). V roce 1942 se znovu provdala a přesídlila na ostrov Vashon. Život tam se všemi jeho specifiky vylíčila v knize Dusím se ve vlastní šťávě (1955). O tři roky zemřela v pouhých padesáti letech na rakovinu.