K nedožitým pětasedmdesátinám komika Miloslava Šimka (1940-2004) vydal Supraphon soubor desítky CD s názvem Šimek & Sobota & Nárožný (komplet 1971-1977). Připomíná nejlepší léta komického tria v nahrávkách neznámých, nově objevených i těch, které publikum léta miluje.
Box začíná záznamem představení Návštěvní den, připravovaného ještě za života Jiřího Grossmanna. Oba tvůrci předpokládali, že se druhý z dvojice vrátí z nemocnice zdravý a bude na jevišti pokračovat ve vtipných dialozích s Miloslavem Šimkem. Nestalo se tak, Grossmann zemřel a Šimek uvažoval o tom, že skončí s divadlem a vrátí se k původní profesi učitele. Režisér Ján Roháč ho však přemluvil k pokračování na prknech Semaforu.
Brzy objevil Šimek skvělého improvizátora Luďka Sobotu, tehdy ještě člena souboru libereckého Naivního divadla a jeho Studia Ypsilon, který přešel do Šimkova týmu, kde rozvíjel princip improvizovaných monologů, nyní v dialogu se stejně naladěným kolegou. Poučujícího pedagoga Šimka a roztržitého Sobotu, chrlícího geniální improvizované asociace, doplnil vzápětí třetí komik, cholerický "inspicient" Petr Nárožný. Humorná trojice si okamžitě získala publikum.
"Dvojice komiků vždy těží z opaku toho hloupějšího a chytřejšího. V našem případě bylo otázkou, jaký by měl být ten třetí. A myslím, že ten můj prudič se ujal," komentoval to Nárožný.
Právě nejlepší léta tohoto tria zachycují záznamy jednotlivých představení z archivu divadla Semafor, Supraphonu, České televize i soukromých sbírek. Řadu výstupů dosud mohli slyšet pouze původní návštěvníci Semaforu. Velkou roli v jejich úspěchu sehrál režisér Roháč a zpěváci Pavel Bobek, Jana Robbová, Zuzana Burianová či Miroslav Paleček s Michaelem Janíkem.
"Pamatuji si Sobotu z konce 60. let právě ze Studia Ypsilon, kde zářil mezi svými hereckými kolegy. Zajímavý byl jeho přechod do nového uměleckého společenství. Sobotova metoda se tu setkala s Šimkovou brilantní schopností okamžité vtipné reakce na nečekané otázky z publika," komentovala novinku supraphonská producentka Naďa Dvorská. Komplet 10 CD uzavírají nahrávky z roku 1977, ovšem dochovalo se jich mnohem víc. Proto by podle ní měla být tato řada doplněna o další záznamy.
Podle Nárožného není poptávka po podobně laděném humoru - a ani by nefungoval. "Já se nemohu smát třeba 'partičce' či tomu, co se dělá Na stojáka. Přesto tam vidím dvacetileté holky, jak padají ze židlí a smějí se. Tedy pro ně to humor je," řekl a dodal, že jde asi jen o generační posun. Podle něj musí komik souznít se svou generací.
"Možná, že nám by se to, čemu se smáli naši dědečkové, taky nelíbilo. Čím jsem starší, tím jsem opatrnější, abych kritizoval. Třeba Woodymu Allenovi se smát mohu. Ale pozor, to je můj vrstevník - a chytrej vrstevník," dodal Nárožný.
