Desítky lidí si na pražském Vyšehradě připomněly Karla Čapka

Na pražském vyšehradském hřbitově se ve čtvrtek sešlo několik desítek lidí, aby si tradičně připomněli úmrtí spisovatele, novináře a dramatika Karla Čapka. Sedmdesáté šesté výročí připadá právě na čtvrtek. Čapek zemřel na následky zápalu plic právě ve chvílích tak těžkých pro český národ i pro něj samého. Těžce nesl události roku 1938, mnichovskou dohodu a po ní následující kapitulaci. Ve svém proslovu to připomněl literární kritik a novinář Jiří Peňás, který dnes pracuje v Lidových novinách. Jejich redaktorem Čapek také býval.

Peňás vzpomínal na své návštěvy Čapkova domu ve Strži u Dobříše a na jímavé vyprávění tamní průvodkyně, jak spisovatel nastydl při nápravě povodňových škod v srpnu roku 1938. Spolu s tragédií podzimu toho roku, která se na něm velmi podepsala, se nikterak fyzicky nešetřil; jeho tělo nápor nevydrželo a Čapek na Boží hod téhož roku zemřel. Na jaře ho plánovalo zatknout gestapo.

"I když každá smrt je smutná, a zároveň nutná, smrt lidí jako byl Karel Čapek, je ještě jaksi smutnější a člověk ji prožívá, jako by se ho dotýkala i dnes, jako ztráta, kterou nikdy nepůjde nahradit, ale také jako křivda, kterou nelze nikdy úplně odčinit," řekl Peňás. Lidí, jako je Karel Čapek, je totiž podle něj v národě vždycky jen pár. "Vlastně je to zázrak, když se vyskytnou, jako by svým životem nesli tíhu nejen za sebe, ale i za celé společenství, které jim ji naložilo na záda a pak na ně ještě přidávalo další závaží, jako by měli unést všechno za ostatní," uvedl.

Doplnil, že v českém charakteru je ta zvláštnost, že na něj přímo provokativně působí cosi, co by se dalo nazvat neúnavná ochota projevovat dobrou vůli, hledat řešení, snažit se vidět věci v jejich lepších možnostech, věřit, že se má usilovat o dobro jednotlivce i všech dohromady.

"Český úděl je, že ti nejlepší byli - a jsou - vždy vystaveni nejhorším sprostotám. K českému údělu ale patří i to, že sprostota nikdy nezvítězí absolutně a na dlouho. Věřím, že to Karel Čapek věděl i v těch posledních smutných měsících a týdnech svého života, věděl to snad i na smrtelném loži. Věděl to, když šel napravovat spoušť po velké vodě u stržského rybníka, a věděl to, když odcházel z tohoto světa," řekl Peňás.

Pietní setkání u hrobu Karla Čapka už několik desítek let pořádá Společnost bratří Čapků.