Do válečné literatury přibyl Tobruk bez glorioly

Film režiséra Václava Marhoula Tobruk měl dnes slavnostní premiéru. Snímek přibližuje hrdinství československých vojáků při obraně tuniského města Tobruk během druhé světové války. Daleko ke klasické válečné hrdinské epopeji má knížka plukovníka Stanislava Hněličky a spisovatele Jana Šebelky Byl jsem tobruckou krysou. Hnělička byl poradcem filmu.

V díle se ukrývá víc vojáků nakažených kapavkou a dalších malérů než velkých slov o lásce k vlasti a o boji za záchranu světa před hitlerovským Německem.

Jakoby ani veterán druhé světové války, šestaosmdesátiletý Hnělička neměl doma nejvyšší české státní vyznamenání řád Bílého lva, dva Československé válečné kříže 1939, francouzský Řád čestné legie nebo Africkou hvězdu.

Podle Šebelky ale není knížka rozhovorů s Hněličkou Byl jsem tobruckou krysou nějakým laciným bulvárem. "Otevřené a zdánlivě velmi obyčejné vyprávění pana Hněličky přerůstá do strhujícího příběhu o osudu člověka, který po zabrání Československa fašistickou armádou utekl jako osmnáctiletý přes Rakousko a Jugoslávii do Egypta. A jako třiadvacetiletý se vrátil vítězně domů. A jako sedmadvacetiletý skončil v komunistickém vězení. A jako sedmdesátiletý nechal vyrobit za svých 27 tisíc korun nový pomník československým vojákům v muzeu Míru ve francouzském Caen. Aby za ním ukryl starý pomník s rudou hvězdou ve státním znaku," podotkl Šebelka.

Hnělička radil režiséru Marhoulovi

O Hněličkovi mluví jako o skromném člověku. "Ještě s jedním veteránem dělal poradce režisérovi Václavu Marhoulovi při natáčení filmu Tobruk. Ale nepřál si, aby jeho jméno figurovalo na plátnech kin v závěrečných titulcích. Prý by na sebe strhl příliš mnoho pozornosti a ostatní čeští vojáci od Tobruku by zůstali v pozadí," vysvětlil Šebelka.

Šebelka je přesvědčený, že díky Hněličkově upřímnosti zachycuje knížka válku tak, jaká doopravdy byla. "Ptal jsem se třeba na pocity v okamžiku, když vedle něj zemřel po výstřelu německého odstřelovače velitel ženistů. Prý si řekl, podobně jako většina ostatních vojáků - Tak to dostal. Měl jsem štěstí, že to netrefilo mě. S jiným myšlením se prý válka přežít nedala," řekl Šebelka. Knížka Byl jsem tobruckou krysou vyjde v listopadu.

O třicet let mladší Šebelka se Hněličky vyptával na věci, které se nedozvěděl při čtení slavných válečných románů. Veterán bojů od Tobruku, ze Středního východu a od Dunkerque v knížce prozrazuje, co vojáci používali v tobruckých pevnůstkách místo toaletního papíru, jak vycházeli ve žhavé poušti s přídělem 4,5 litru vody na den a jak velké procento z žoldu jim srážela armáda na léčení, když se nakazili pohlavní nemocí jinde než v prověřeném nevěstinci. A jak opilý československý voják zastřelil omylem čtrnáctiletou arabskou dívkou.

Zajal deset německých vojáků

Hnělička popisuje v knížce i obrovskou rvačku po zuby ozbrojených českých vojáků s koloniální policií, jež málem přerostla v menší ozbrojenou bitvu. Vyvolali ji poté, co se vrátili z obklíčeného Tobruku, kde téměř rok statečně odolávali útokům německých a italských jednotek. Ostatní jim říkali Barbaři z pouště. Hnělička se nebojí přiznat, jak na západoevrospké frontě zajal přes deset německých vojáků a sebral jim 30 tisíc franků. Za ně si pak na dovolené s kamarády užíval s nóbl dámami v Paříži. "To bylo něco!" vzpomíná.

Do knížky se Šebelka pustil, protože plukovníka považuje za člověka, jakých v Liberci a v celém Česku žije velmi málo. "V jednu chvíli mě napadlo, co za naprostého idiota jsem byl já v 18 letech, kdy Hnělička utekl na třetí pokus z okupovaného Československa a jenom o pár měsíců později válčil v africké poušti. A já se ve stejném věku snažil hlavně utrhnout někde tři piva nebo honit ve Varnsdorfu holky," řekl Šebelka.

Hnělička přešel hranice mezi Rakouskem a Jugoslávii v prosinci 1940. Tři sta kilometrů dlouhou cestu překonal bez jídla za čtyři dny, brodil se přes hory po pás ve sněhu, spal skrčený na bobku. "Zajímalo mě, kde se v něm brala taková obrovská síla. Jaké kluk hltal vlastenecké knížky o českých legionářích z první světové války. A když po Mnichovu 1938 jela jeho maminka s kárkou pro některé věci do jejich bývalého domova v Liberci, přepadli ji henleinovci, zkamenovali ji a vrátila se zkrvavená s prázdnou," prozradil Šebelka dva hlavní důvody Hněličkova rozhodnutí odejít do války.

Ve Francii dokáží Hněličku ocenit

"Při psaní knížky jsem si uvědomil, jak málo u nás doceňujeme lidi, kteří bojovali v druhé světové válce za republiku. Když Hnělička prochází s rytířským Řádem čestné legie po ulici ve Francii, lidé ho zdraví vojenským pozdravem. V Česku jeho státní vyznamenání většina lidí ani nepozná," upozornil Šebelka.

Vesele nekončí ani knížka. Hnělička v posledních řádcích tvrdí, že po svých zkušenostech z doby po druhé světové válce by šel do boje proti Hitlerovi znovu. Ale spíše s jinou armádou než s naší.

Knížku Byl jsem tobruckou krysou vydá nakladatelství Akropolis. Liberecká radnice mu ni přispěla 30 tisíc korun.

Foto: archiv, film.kvalitne.cz