Básně ze záznamu
Když zpěv labutí přehlušil cinkot půllitrů

Magorovy labutí písně jsou nejznámější a také nejlepší básnickou sbírkou Ivana Martina Jirouse z roku 1985. Aktuálně vyšel i její zvukový záznam: na CD, v archivním podání samého autora.

Když na podzim roku 2011 definitivně odešel I. M. Jirous, řečený Magor, probíral se jeho život z různých úhlů pohledu. Přátelé vzpomínali na bezpočet veselých historek, moralisté nezapomněli zdvihnout varovný prst, a jak to tak bývá, našli se i tací, kteří plivali. Zatímco po nich ale za pár let nikdo ani nevzdechne, Jirousovo dílo a myšlenky budou ovlivňovat a vlévat sílu dalším generacím.

Sbírku Magorovy labutí písně, která dostala cenu Toma Stopparda a byla nejpádnějším důvodem k tomu, že Jirous obdržel i Literární cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo, napsal autor, když byl počtvrté za mřížemi. Ačkoliv důvodem věznění bylo šíření "protispolečenského" časopisu Vokno, byl umístěn na pět let do nejtěžší nápravné skupiny, mezi vrahy a násilníky s mnohaletými tresty - spekulace, že ze strany režimu šlo o pokus o jeho fyzickou likvidaci, jsou rozhodně na místě.

Magor však přežil. A v roce 2009 pak jako stárnoucí, nicméně životní energií stále oplývající, načetl své básně ve Vrchlického divadle v Lounech  nejen pro pozorně naslouchající publikum, ale i pro nahrávací mikrofony. Byl to rozhodně "dobrý nápad": autorská recitace v tomto případě znamená nejen zdůraznění toho podstatného, ale především navozuje takovou atmosféru, jaká by se jakémukoliv jinému interpretovi sotva podařila.

Každý, kdo někdy Magora slyšel recitovat, totiž naprosto přesně věděl, proč je to, že má občas i vulgární vystupování, opilecké excesy nebo agresivní projevy, naprosto nepodstatné a nedůležité; zcela ve stínu toho, že je jedním z nejdůležitějších a také nejlepších českých básníků z přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Nahrávka dokládá, že Jirousův projev byl prostý, přirozený a bez teatrálního deklamování. Výjimečný a nevšední.

Po chvíli poslechu se nejen na citlivého posluchače přenáší atmosféra smířenosti, zjevná autorova vyrovnanost. Verše plynou, jsou velebné, religiózně pokorné, svým způsobem čisté, něžné a silné ve své hořkosti i stesku po svobodě. A přesto i tak z nich probleskuje typický autorův humor, čertíci slovních hříček, koutky cukající paradoxy. Zakotvené vzpomínky i kronika tehdejší doby jsou pak dárkem navíc.

To cédéčko, opatřené prostým obalem a doplněné krásnou galerií fotografií zachycujících Magora v nejrůznější době i rozpoložení, asi nebude z rodu těch, které se prodávají po tisících. Ale pro všechny, kteří ho budou vlastnit, rozhodně bude víc než jen jednou deskou z mnoha.

Ivan Jirous: Magorovy labutí písně. 79 minut, vydali Guerilla records 2011