O některých historických událostech toho nikdy nebude napsáno dost, zejména pak o takových, které se týkají smrti nějaké významné historické figury.
Vysvětlení, které nabízejí učebnice dějepisu, bývají jen stručná a často příliš obecná, což mnohé čtenáře láká ke čtení románů i vědecky se tvářících hypotéz, které onu učebnicovou představu opravují, narušují či převracejí úplně naruby.
Proč zemřeli archeologové
Cosi podobného slibuje také sugestivní titul knihy francouzského publicisty Pierra Bellemarea Hrozná pravda (a ještě více možná podtitul "26 velkých záhad historie konečně vyřešeno"). Autor však dosti klame tělem, protože oba dva titulky jsou vlastně přesné, jen ten první spíše ironický a ten druhý zapomíná podotknout, že ono slibované řešení rozhodně nepřináší ony senzace, na něž čtenáři asi čekají.
Takže u Marylin Monroe se po vylíčení nejrůznějších spekulací o skryté vraždě dozvíme, že nejpravděpodobnější je stále verze sebevraždy, o pokladu templářů, že patrně vůbec nikdy neexistoval a jeho rozsáhlé, ministerstvem kultury financované hledání v roce 1962 nic nenajde a navíc málem vážně poškodí věž hradu v Gisours, kde mělo být bohatství skryto. Vyloučí dokonce i otravu Napoleona, arzén nalezený v jeho vlasech mohl pocházet z věcí denní potřeby (barva na nádobí či tapetách) a pitva přesvědčivě prokázala rakovinu žaludku. Autor se jinak specializuje hlavně na domácí, tedy francouzské případy, doplňuje je Lochneskou (tomu už nevěří nikdo), Tutanchamonovou mumií (archeologové se nadýchali plísně a dostali imuno-alergický zápal plic) či Bermudským trojúhelníkem („dokonalá bouda“, lodi i letadla se ztrácely na mnohem rozsáhlejší ploše). Knihu vydalo nakladatelství Práh a přeložila Radka Sadílková.
Bohové finští i řečtí
Kdo si chce trochu zafantazírovat, ten se bude nucen spokojit s pouhou beletrií. Dobrou příležitost mu dává nejnovější český překlad díla finského spisovatele Arta Paasilinny. Tomuto humoristovi již česky vyšlo sedm knih, Syn boha hromovládce je osmou, opět ji vydalo nakladatelství Hejkal, v překladu Jana Petra Velkoborského. A titulek není metaforou, skutečně jde o Rutjua, syna Ukka, nejvyššího boha pohanských Finů, kterého otec vyslal do současného Finska, aby místní obrátil zpět na pohanskou víru. Rutju ovšem přichází do Finska spíše sekularizovaného, ovládaného byrokracií a duchovní lhostejností a namísto "misijní" činnosti jej pronásledují banální problémy například s dotěrnými dopravními policisty.
K starým pohanským bohům se vrací také kniha pro děti Zloděj blesku vydaná nakladatelstvím Fragment. Jde o první ze série dobrodružství původně zdánlivě obyčejného školáka Percyho Jacksona, kterému hrozí vyhazov ze školy, načež zjistí, že je synem starořeckého boha Poseidona, že se kvůli němu (doslova) vypařila učitelka matematiky, a že má za úkol dostavit se na Olymp (výtahem mrakodrapu Empire State Building). Tam dostane za úkol najít ztracený blesk samotného vládce bohů Dia. Přidají se k němu satyr a dcera bohyně Athény a pátrání začíná. Původně učitel angličtiny a dějepisu Riordan napsal dosud pět Jacksonových příběhů (pátý má být poslední), které měly velký ohlas a už je hotová i filmová adaptace: v únoru bude mít premiéru právě Zloděj blesku. Režíruje jej režisér prvních dvou snímků o Harrym Potterovi Chris Columbus, takže vzor i komerční záměry jsou tu zcela jasné.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
