Jak se do Midsomeru vejde tolik mrtvých?

Stejně jako jinde v Evropě, také u nás má početné diváky britská televizní série Vraždy v Midsomeru. Ne všichni možná vědí, že i tady byly na počátku knihy.

Jejich autorkou je spisovatelka Caroline Grahamová a hned za tu první, Mrtví v Badger's Drift z roku 1987 si vysloužila uznání kritiky i přízeň čtenářů. Následovaly další a pak také onen zmíněný seriál, který od října 2008 s úspěchem uvádí Prima. Grahamová samozřejmě případů šéfinspektora Barnabyho nenapsala od té doby téměř osmdesát, což je dosavadní počet seriálových dílů, taková mašina to není. Ba spíše naopak: sama napsala pouze sedm detektivek, tu zatím poslední Duch ve stroji v roce 2004.

V duchu tradice

Tím se sice úplně nevysvětluje záhada fiktivní venkovské oblasti, kde se vraždí každý týden a obyvatelé tu stále zůstávají celkem normální, usměvaví a přátelští, ani stopy po nějakých traumatech, přinejmenším ne na začátku případu. Alespoň však její vysvětlení padá na televizní producenty, Grahamová sama sem umístila docela uměřené množství zločinů. Pět jich už vyšlo česky, paradoxně ještě předtím, než Prima začala seriál uvádět, šestý nazvaný Věrnost až za hrob vydal Knižní klub nyní v překladu Josefa Hanzlíka. Zbývá ještě Smrt darebáka z roku 1989. Proč je série tak oblíbená u českých fanoušků, je nasnadě: jak patrno z knižních žebříčků, čeští milovníci detektivek mají stále nejraději klasickou anglickou školu a Grahamová je její vzornou reprezentantkou - vraždí zde spořádaní lidé, či přinejmenším takoví, kteří se za ně vydávají. Ve Věrnosti až za hrob jde o zmizelé peníze společnosti, která je předtím vybrala od místních občanů na opravu starého mlýna, a také o zmizelou manželku jednoho z místních. Pak se samozřejmě začne taky vraždit.

Masmédia a nirvána

Šéfinspektor Barnaby žije v přehledném světě a pátrání mu příliš nekomplikují ani média, která jinak v současných detektivkách a thrillerech hrají čím dál důležitější roli. Jakou roli hrají skutečně v životě společnosti, to se pokoušejí vysvětlit Jan Jirák a Barbara Köpplová, přední teoretikové masmediální komunikace a vysokoškolští profesoři na FSV UK, kde mimochodem učí adepty žurnalistiky. Publikace Masová média, kterou jim vydalo nakladatelství Portál, je patrně také určena převážně studentům, ale smysl má i pro již aktivní novináře a všelijaké marketingové manažery a reklamní agenty, středoškolské pedagogy a obecně pro všechny, kteří se nechtějí spokojit s tím, že se na ně ze všech stran valí novinky a oni jim mají věřit. Köpplová s Jirákem sledují a roztřiďují produkty i publikum médií, analyzují jejich vliv na individuálního i kolektivního příjemce, přičemž vycházejí hlavně z anglosaských studií, které doplňují o příklady z českého prostředí.

Nakonec něco pro toho, kdo si chce odpočinout od krváků i od zběsilých médií. Ve Francii je již delší dobu populární edice Que sais-je?, která přístupnou, ale ne triviální formou přibližuje filozofické a náboženské systémy. U nás se jí chopilo nakladatelství fra a v překladu Jany Žůrkové vydal jako první titul Buddhismus od Claude B. Levensonové. Autorka o náboženství, které se mimo jiné vyznačuje málomluvností, píše věcně a stručně, na 118 stránkách přehledně vysvětlí jeho předchůdce, historii i hlavní principy, a to i ty, které se zformovaly až v nedávných letech. Kongeniálními malůvkami to doplnil Martin Kubát.