Čas od času se objeví nějaký autor, který je skálopevně přesvědčen, že vyřešil nějakou letitou záhadu. Obvykle ale jen přichází s další teorií, která zanedlouho zapadne mezi mnoho předchozích.
Takto se původně televizní režisér Paul Feldman v roce 1992 pustil do luštění případu Jacka Rozparovače. Inspirací mu byl deník obchodníka Jamese Maybricka, který byl poprvé zveřejněn v roce 1991 a již tehdy z jeho obsahu někteří vyvozovali, že právě Maybrick byl tajemným, nikdy nedopadeným vrahem pěti prostitutek v londýnské čtvrti Whitechapel v roce 1888.
Feldman v pátrání pokračuje a - jak je jasné už z názvu knihy Jack Rozparovač: Rozluštěné tajemství - také tuto hypotézu potvrzuje. Knihu, kterou v překladu Tomáše Bíly vydalo nakladatelství xyz, pojal jako beletristické vylíčení onoho pátrání a bez rejstříku má 680 stran. Maybrick sám mimochodem taky nedopadl moc dobře, otrávila jej manželka Florence, respektive z toho byla na základě nepřímých důkazů obviněna a odsouzena.
Konspirační teorie pro 21. století
Příběh Jacka Rozparovače byl vděčným zdrojem konspirativních teorií (ty nejdivočejší hovoří o tom, že vraždil člen královské rodiny). Nejnovějším vydatným zdrojem pro konspirativní teorie je nečekaný letecký útok na newyorské mrakodrapy, který provedli 11. září 2001 fanatici hlásící se k al-Kajdě.
Navzdory dosti jasně zrekonstruované události se vynořují další a další spekulace o tom, že doopravdy to bylo vlastně úplně jinak, než nám sugerují americkou administrativou ovlivněná média. „Důkazy o tom, že všechno bylo jinak," nyní v knize Teror a lži 11. září 2001 předkládá německý (!) publicista Andreas von Rétyi. Tvrdí, že budovy Světového obchodního centry byly odstřeleny a že hlavní viníci tragédie se neskrývají v afghánských horách, ale mezi americkou elitou. Plebs může jen závidět těm, co vědí...
Mohlo se to nepo...?
Jako vědoucí se naopak příliš netváří spisovatel Lubomír Martínek a grafik Karel Haloun, kteří spolu vedou rozhovor v knize Elektronický rozhovor. Není to ten typ rozhovoru, kdy se jeden ptá a druhý odpovídá, ptají a odpovídají oba a baví se o umění, politice, vaření a všem možné a berou to od podlahy.
Například Haloun cituje historku, kdy se Václav Havel po odeznění ideálů sametové revoluce ptá Miloslava Žiliny, „kdy se to všechno podělalo", a ten mu odpovídá, že hned na začátku. K čemuž Martínek dodává: „Především by bylo dobré zjistit, jestli se to mohlo neposrat." Výstižnější zadání historikům si představit nedokážu.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
Foto: archiv Týden
