Značnou mediální pozornost minulý týden vzbudil film Klíček, který ukazuje grebeníčkovské mučení v uherskohradišťské věznici jako horor pro mladé publikum.
Komunistická šikana padesátých let již byla hojně popsána Jiřím Stránským, Karlem Peckou, Janem Benešem a dalšími autory a ještě dlouho se o nich jistě psát bude.
Spisovatel Vlastimil Podracký nyní pod názvem Temná komora (vydal Primus) sesumíroval vzpomínky Josefa Koudelky, muže, který byl za údajný "pokus o opuštění republiky" uvězněn v roce 1959 a propuštěn až Dubčekovou amnestií v roce 1968. Neboli strávil v kriminálech devět let, přičemž většinu v šedesátých letech, které se nám z dnešního pohledu jeví jako málem idylické. Podracký sice píše trochu lopotně a popisně, ale Koudelkovy vzpomínky jsou naštěstí cenné samy o sobě.
Možná, že větší pasáže mohli oba (Koudelka je uveden jako spoluautor) věnovat podobě kriminálu po roce 1963, kdy již propustili většinu politických vězňů a naopak se tu začali objevovat jiné typy, zejména "rozkradači majetku v socialistickém vlastnictví", což občas bývali lidé, kteří jen využili nepružnosti a nefunkčnosti tehdejší ekonomiky a drobnými melouchy a šolichy pomáhali ostatním; a samozřejmě hlavně sobě.
Novinky o Janu Masarykovi
K počátkům komunistického teroru se vrací také kniha Pavla Kosatíka a Michala Koláře Jan Masaryk - Pravdivý příběh (Mladá fronta). Ta vyšla již v roce 1998 a seriózní a čtivý životopis dodnes ctěného politika byl tehdy přijat velmi příznivě. Od té doby však již uplynulo jedenáct let a zejména kolem Masarykovy nevyjasněné smrti se objevily další dokumenty, svědectví - a samozřejmě dohady a spekulace, které byly do nynějšího třetího vydání zařazeny.
Z vyšetřování uzavřeného v roce 2004 vyplynulo, že Masaryk byl skutečně zavražděn, jen totožnost vraha se vinou uzavřenosti ruských archivů dosud nepovedlo odhalit. Kosatík je v doslovu z letošního roku obecně dost kritický k úrovni dosavadních vyšetřování a požaduje zveřejnění všech dostupných dokumentů, nejlépe na internetu.
Tolkienův žák
Teď trochu odpočinku od špatností, které komunisté prováděli spoluobčanům. Kanaďan Guy Gavriel Kay (ročník 1954) se v době svých studií spřátelil s Christopherem Tolkienem, synem slavného spoluzakladatele žánru fantasy a pomáhal mu i při sestavování Silmarillionu. Není divu, že tomuto žánru také propadl a pustil se i do vlastního psaní. Jeho prvním a dodnes nejslavnějším dílem je trilogie Fionavarská tapiserie, jejíž první díl nazvaný Letní strom právě v překladu Lindy Bartoškové vydala společně nakladatelství Argo a Triton.
Jako obvykle tu jde o záchranu jednoho celého světa, tentokrát alternativního k tomu našemu. Podobně jako v Letopisech Narnie, i zde se tentokrát pětice vysokoškolských studentů vydává na žádost mága Lorena Stříbropláště do magické země Fionavara, kde sílí moc temného boha. A právě pětice z dvacátého století ji může zlomit. Jak prosté...
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
Foto: archiv
