V minulém knižním servisu jsme probírali dvě knihy o pekelnících, takže tentokrát je výběr určen naopak těm, kteří se rádi dojmou nad pohnutými lidskými osudy.
Například taková Helen Kellerová, hluchoslepá Američanka narozená v roce 1880. Jeden by řekl, že takto postižené dítě (o zrak a sluch přišla, když jí byly dva roky) tehdy nemělo moc šancí na důstojný život, ba možná ani na přežití. A přece Kellerová vystudovala Harvard, napsala několik knih a stala se autoritou pro podobně postižené lidi, 
kterou přijímali státníci, umělci i bohatí filantropové. Sama napsala svou biografii, dalších několik vzniklo po její smrti v roce 1968, ještě za života podle jejího příběhu Arthur Penn natočil film Divotvůrkyně, který dvěma hlavním herečkám (Anne Bancroftové a Patty Dukeové) přinesl Oscary.
Život Kellerové zásadně ovlivnila její vychovatelka Anne Sullivanová, která ji dokázala naučit komunikovat. O tom všem píše česká publicistka (zabývá se nejraději historií lékařství) Jindra Jarošová v knize Via Lucis. Poprvé sice vyšla již v roce 1991, tehdy ale trochu zapadla. Její druhé vydání v nakladatelství Práh navíc nijak nezestárlo, Kellerové příběh je povzbudivý i dojemný stále stejně.
O Zuzaně Navarové
Smutné je vzpomínání na písničkářku Zuzanu Navarovou, která se dožila pouhých 45 let a v roce 2004 byla možná na vrcholu svých tvůrčích sil. Hana Svanovská pro nakladatelství Host do knihy Písňová počta uspořádala její písňové texty, přidala k nim některé další literární projevy (především její portréty přátel a kolegů od Karla Plíhala až k Věře Bílé) a naopak také texty, které o ní napsali její přátelé (Viktor Preiss, Tereza Boučková) či hudební kritici (Pavel Klusák a především Jan Rejžek se svým Opožděným milostným dopisem).
Navarové texty jsou celé k přetištění příliš dlouhé, tak alespoň první sloku písně Marie: „Marie má se vracet/ píšou že lehce/ Marie má se vracet/ že už tě nechce/ ta, co jí není dvacet/ Marie má se vracet/ ta, cos jí dal pár facek/ a pak s ní spal."
Peklo ztráty nevinnosti
A nakonec kniha, která sice dala článku titulek, nicméně autorka svůj název Sentimentální román myslí trochu ironicky. Jmenuje se Bianca Bellová, je mladá, na fotografii na obálce vypadá docela dobře a napsala už předtím román Green Curry inspirovaný jejím pobytem v Indii. V Sentimentálním románu střídá mužského a ženského vypravěče/ku a líčí příběh jejich sbližování a rozdělování. Na obálce se píše, že je to "hluboká sonda do pekla ztráty nevinnosti", ale tak strašné to doufejme nebude.
Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.
