Malich ve velkém stylu

Karel Malich patří ke špičce českého umění, a kdyby žil v zahraničí, byl by zřejmě světoznámou hvězdou. Když mu před dvěma lety Galerie hlavního města připravila k 80. narozeninám velkolepou retrospektivu v pražské Městské knihovně, mluvilo se o chybějící důstojné monografii, kterou by si umělec tohoto formátu zasloužil. Vychází až nyní, nicméně čekání se v tomto případě vyplatilo. Šestikilovou publikaci, která je sama uměleckým objektem, přesahujícím hranice tuzemské knižní produkce, vydala Galerie Zdeňka Sklenáře.

Kniha vznikala přes dvě desetiletí. Malichův dlouholetý přítel a kunsthistorik Karel Srp ji začal připravovat ještě v první polovině 80. let pro edici současných uměleckých profilů Odeonu, než však text dokončil, nakladatelství zaniklo. „Nakonec jsem byl rád, neboť přestala vyhovovat rozsahem práce i její koncepcí,“ tvrdí dnes.

Ač v knize představuje Malichův neobvykle široký záběr od 50. let minulého století po současnost, pozornost zaměřil hlavně na období po průlomové plastice Ještě jedno pivo, prosím? ze sklonku 80. let. "Po proudech energií, které tematizoval dříve, se Malich nejednou obrátil ke konkrátní situaci a začal rozvíjet jazyk, které v soudobém českém umění neměl obdoby," konstatuje Srp. V drátech tu Malich zachytil hospodský zážitek, když si u piva najednou uvědomil specifickou perspektivu lidského vnímání, kterou později popisoval jako "světlo přede mno a tma za mnou."

Graficky publikaci upravoval Robert V. Novák. Zářivě oranžový přebal rozbrázděný stříbrnými liniemi odkazuje k Malichovým legendárním drátěným objektům. Reprodukce detailů tištěným rozšafně přes dvoustranu umožňují až rozkošnický ponor do umělcovy tvorby, zvlášť když síla účinku je dobře vyvážena velkorysým užitím zklidňujících prázdných ploch.

Kniha je zjevením po mnoha stránkách. Neobvykle silný papír, mimořádně kvalitní reprodukce (většinu děl znovu nafotil Martin Polák), preciznost tisku – to vše prý limitovalo české tiskaře, a proto galerista Zdeněk Sklenář knihu tiskl v Číně. Volbu ovlivnila i pozitivní zkušenost s monografií Františka Kupky, kterou vydal před dvěma roky a loni za ni získal ocenění Grand Prix Honk Kong. Část exemplářů byla tehdy osázena diamanty a opatřena speciálním stolkem a pouzdrem z exotického dřeva a galerista je osobně věnoval několika asijským monarchům. Také 950 exemplářů Malichovy monografie doplní limitovaná edice v obalech z keolarového vlákna používaného v leteckém průmysl, které budou inspirovány jeho reliéfy z 60. let.

Monografii v galerii Zdeňka Sklenáře provází výstava dosud převážně nepublikovaných Malichových prací na papíře hlavně z 80.let. Rozsahem nevelká expozice je dialogem dvou generací výtvarníků. Malichův žák Federico Díaz už před dvanácti lety vystavil na bienále v Galerii hlavního města počítačové animace, které rozpohybovaly učitelovy kresby. „Malich zaznamenává stavy mysli lidskému oku neviditelné. Jeho pohyb tužkou jsem se pokusil převést do řeči současného média a znázornit prostřednictvím pohybujících se částic,“ vysvětluje Diáz.

U Sklenáře dominuje komornímu prostoru drátěná plastika Mrak, která se po více než třiceti letech vrátila do České republiky ze sbírky Itala Artura Schwarze. Proudění energie přibližuje opět Diázova animace. Instalací i umístěním kreseb do bílých laminátových rámů se Diáz snaží ukázat, že Malichova práce je jen částí celku, který pokračuje i mimo vymezení dané formátem papíru.

V domě U zlatého prstenu pak Galerie hlavního města prodloužila nevelkou výstavu Malichových pastelů, grafických listů a objektů z vlastních sbírek. Díky osobním kontaktům mezi umělcem a dnešním ředitelem instituce Karlem Srpem se zde za léta podařilo shromáždit zajímavou kolekci, na kterou by už dnes chyběly fondy. Ve dvou místnostech se konfrontují dvě odlišné a přesto kompaktní poloh Malichovy tvorby.

Foto: Martin Polák