České centrum Mezinárodního PEN klubu ocenilo spisovatele a překladatele Pavla Šruta a hodlá pokračovat v podpoře autorů perzekvovaných nedemokratickými režimy.
České centrum Mezinárodního PEN klubu ve čtvrtek 26. ledna udělovalo cenu Karla Čapka za mimořádné literární dílo, oceněn byl spisovatel a překladatel Pavel Šrut. Pozornost PEN klubu se však celoročně soustředí i na díla zahraniční, přesněji z nedemokratických států, kde jsou jejich autoři často zároveň politickými vězni. Vydávat jejich tvorbu v českém i dalších jazycích a distribuovat zpět v té které zemi, v Česku a jinde ve světě je hlavním cílem projektu Knihovnička, na němž PEN klub spolupracuje s organizací Člověk v tísni. "Splácíme dluh," tak hovoří o někdy až "bondovských" misích písničkář, spisovatel a zároveň předseda českého PEN klubu Jiří Dědeček.
Prvním počinem Knihovničky bylo česko-španělské vydání sbírky textů kubánského spisovatele a novináře Jorgeho Olivera Na těle i na duši v roce 2008. "Na pozadí jeho pobytu ve vězení v těch textech byla velká síla," komentuje dílo Pavla Holcová, koordinátorka kubánských projektů Člověka v tísni. "Poznal jsem tam spoustu lidí, ale on byl z nich nejskromnější a jeho osud nejdojímavější.," dodává Jiří Dědeček, který se s Jorgem na Kubě osobně setkal.
Sbírka byla roku 2010 vydána ještě ve verzi španělsko-francouzské k příležitosti francouzského festivalu věnovaného kubánské opoziční kultuře, kam ji Dědeček jel osobně prezentovat. Jak potvrzuje Pavla Holcová, používají knihu při svých cestách po světě jako nástroj advokacie v problematice Kuby a lidských práv.
Takové literární "jamesbondování"
Vydávání knih zahraničních disidentů a politických vězňů neprobíhá jako projekt komerční, přitom realizace jednoho díla i s náklady na cestu, překladatele atd. přijde asi na dvě stě tisíc korun. "Musíme vždycky najít nějakého sponzora, kterého ta problematika zajímá, někdy to jsou i soukromé osoby," osvětluje předseda PEN finanční stránku věci. Knížky se tisknou obvykle v řádu stovek, někdy i více než jeden tisíc kusů. "Třeba právě sbírka Jorgeho Olivera vyšla v celkovém nákladu téměř tří tisíc výtisků," doplňuje. Knihy se pak vozí zpět do dané země a distribuují se jinde v cizině a samozřejmě v Čechách. Jiří Dědeček vozí tituly s sebou, kdykoliv má někde koncert nebo autorské čtení, a věnuje je knihovnám i komukoliv dalšímu, kdo projeví zájem. Možnost finančně přispět Dědeček nepopírá: "Lidí si mohou knížku za symbolickou cenu koupit. Peníze pak putují do našeho fondu na podporu vězněných spisovatelů, z něhož každoročně posíláme prostředky do Mezinárodního PEN klubu."
Z pochopitelných důvodů se výjezdy do zemí s nedemokratickým režimem odehrávají formou malých skupinek nebo jednotlivců, cestuje se na turistické vízum a knížky se vozí v malém počtu. Postih hrozí zejména místním, iniciátoři misí si však také nemohou být jisti. "Například na Kubě lze na přechovávání takových titulů aplikovat zákon o napomáhání nepřátelské propagandě a ten jde použít i proti lidem, kteří takové knížky do země přivezou," popisuje riziko projektu Pavla Holcová.
Kromě zmiňovaného Jorgeho Olivery vznikla za podpory PEN a Člověka v tísni také sbírka kurdského básníka Ahmeda Arífa Touhou po tobě mi pouta zrezivěla nebo soubor esejů laureáta Nobelovy ceny za mír Liou Siao-poa Od Charty 77 k Chartě 2008, Život v pravdě. Posledním titulem je kniha syrského básníka a vězně Hosama Melhema, o jehož životě nemají lidé z Knihovničky v současné době žádné zprávy.
Budoucí plány nechce Jiří Dědeček prozrazovat příliš dopodrobna, prý aby to nezakřiknul. Rozhodně připouští, že například Severní Korea, Barma nebo některé africké republiky by si po této stránce zasloužily naši pozornost.
Nejsme konjunkturalisté
Několikrát to okolnosti zařídily tak, že titul díky Knihovničce spatřil světlo světa v "pravý" čas. "Když český parlament navrhl Liou Siao-poa na Nobelovu cenu za mír, netušili jsme, že ji nakonec dostane. A začali jsme s Igorem Blaževićem (pracovník Člověka v tísni - pozn. red.) připravovat tu knihu esejů jeho a o něm. Liou Siao-po pak Nobelovu cenu získal a kniha vyšla týden nato. Nechali jsme ji dovézt i do Švédska k udílení ceny v jeho nepřítomnosti, takže tam alespoň byla ona, když už ne on," líčí Dědeček kontext vzniku již zmíněné sbírky esejů a pokračuje o důvodu jejího výmluvného handicapu: "Text je natištěn velmi malým písmem, protože dílo bylo poměrně rozsáhlé, a tak jsme potřebovali co nejvíc zmenšit počet stran, aby se usnadnil transport."
Také syrská revoluce zkomplikovala distribuci sbírky Hosama Melhema, jejíž vydání se začalo připravovat ještě před vypuknutím nepokojů. Na otázku, zda tam tedy ještě stihli vyjet s hotovými výtisky, odpovídá Jiří Dědeček diplomaticky: "Jet jsme tam už nemohli, muselo se to vyřešit jinými cestami, abych tak řekl," a dodává: "Skoro to vypadalo, že jsme z toho chtěli těžit, ale tak to nebylo, nejsme, jak se říká, konjunkturální."
O tom, že v Česku je co do disentské literatury nač navazovat, není pochyb. "Je to bratrské vracení dluhu. Zažili jsme to. Říkali jsme si, že náš život bude o ježdění na dovolenou do Bulharska a opisování knížek na stroji, a pak odněkud přišla zpráva, že nám někde v cizině vyšla knížka. V Anglii, v Americe... Rozumíme tomuhle problému víc než tradičně demokratické země," uzavírá myšlenku Knihovničky předseda PEN klubu.
