Více než 250 dobových fotografií, z nichž mnohé nebyly nikdy zveřejněny, přináší nová obrazová kniha Prahou pod pancířem vlasovců.
Ještě nikdy nevyšla tak obsáhlá a podrobná fotografická publikace, která by mapovala významný zásah Ruské osvobozenecké armády generála Andreje Vlasova do Českého národního povstání a především do bojů proti nacistům v Praze v květnu 1945.
"Zásah ruské divize ve prospěch čs. povstalců získal kvůli cenzuře komunistického režimu i manipulaci s historickými fakty až mytickou podobu. Právě prezentace rozsáhlé sbírky fotografií, pravdivě a přesvědčivě dokládající úsilí aktérů tehdejších událostí, je nejlepší příležitostí, jak připomenout děje a obrazy, zdánlivě zasuté v naší kolektivní paměti," napsal v úvodu knihy její autor Pavel Žáček, někdejší ředitel Ústavu pro studium totalitního režimu.
Základní fakta jsou jasná: vlasovci pomohli Pražskému povstání v jeho nejkritičtější chvíli. Česká národní rada, kde převládlo "přátelství k Sovětskému svazu a Stalinovi", se ovšem od vojska generála Vlasova posléze distancovala. Rozhlas odvysílal prohlášení rady, že operace vlasovců proti německým vojskům jsou jejich soukromou akcí a Česká národní rada s nimi nemá politickou dohodu.
Vlasovci se poté z Prahy stáhli a zamířili do amerického zajetí. Jenže Američané pak stejně většinu z nich vydali sovětským spojencům. Vlasovci skončili na popravištích, v žalářích nebo v sibiřských gulazích. V létě 1946 byl oběšen i Andrej Vlasov, jeden ze zakladatelů Komitétu pro osvobození národů Ruska (ustaven byl shodou okolností v listopadu 1944 v Praze).
Podle historika Pavla Žáčka je ovšem zmapování podrobnějších okolností značně ztíženo nedostatkem dobových dokumentů a dalších historických pramenů. "Výzkum nasazení jednotek ruské 1. pěší divize v dobových podkladech i veškerých vojensko-politických souvislostí je znesnadněn téměř absolutním nedostatkem originálních dokumentů tohoto dobrovoleckého útvaru," napsal Žáček.
Chybí i podklady v českých archivech, na obsahu se navíc podepsal poválečný politický vývoj, který mnohdy vedl až k falšování některých písemností a cenzuře, respektive anticenzuře při popisování historických událostí.
"I tak si pochopitelně tyto převratné historické události z konce druhé světové války zaslouží maximální pozornost, nejenom z důvodu nalezení rozporuplné historické pravdy o antistalinské třetí síle, jejíž složky se nejprve v srpnu 1944 podílely na potlačování varšavského povstání, aby následně v květnu 1945 podpořily povstání v českých zemích a zejména v Praze zabránily jeho brutálnímu potlačení," poznamenal Žáček.
Kozák samostatného průzkumného oddílu před Štefánikovými kasárnami
7. května 1945.
Generál Buňačenko, jeden z nejvyšších velitelů Ruské osvobozenecké armády (třetí zleva), byl spolu s dalšími oběšen.
Tank Ruské osvobozenecké armády na Smíchově.
Generál A. A. Vlasov opouští velitelství americké divize v Plzni 9. května 1945.
Obrněný transportér na dnešním Štefánikově náměstí 6. května 1945.
Pravděpodobně jeden z velitelských osobních vozů důstojníků na Plzeňské třídě
7. května 1945.
Přesun vlasovců přes Rudnou směrem k Praze 6. května 1945.
