Na konci ledna sice uplynulo šedesát let od smrti Alana Alexandra Milnea, ale jeho dílo, Medvídek Pú, se zdá být nesmrtelné. Autor v roce vydání zajisté ještě nemohl tušit, že se příběh malé plyšové hračky dočká v budoucnu tolika adaptací a pronikne takto do podvědomí malých i velkých čtenářů.
Kdo nikdy nečetl původní literární předlohu, vybaví si určitě alespoň Disneyho zpracování, popřípadě jednu z českých verzí audiopohádky v podání Marka Ebena.
Není ani natolik překvapivé, že spisovatel ve svém vyprávění vykreslil krajinu, kterou velmi dobře znal. Podle slov jeho syna odpovídá Stokorcový les realistické podobě toho poblíž domu, kam se svým tatínkem chodíval na procházky. Byl také pojmenován Christopher Robin - Kryštůfek Robin, stejně jako stejnojmenná dětská postava a také měl ve svém pokojíčku hračky odpovídající kamarádům hloupoučkého medvěda: nezbedného tygra, věčně ustrašeného prasátko, starostlivou klokanici Kangu či pomalu chápajícího oslíka jménem Ijáček. Všechny reálné hračky, který příběh inspirovaly, jsou dnes k vidění v New Yorku.
Pojmenování samotného medvědího hrdiny však nebylo tak jednoduché a prosté. Syn Christopher sice skutečnou předlohu této postavy fyzicky vlastnil, ale jeho plyšový kamarád se jmenoval celkem skromně Edward. Zřejmě to spisovateli přišlo natolik fádní, že se raději nechal inspirovat jménem reálně žijícího medvědího maskota první světové války; konkrétně medvědí slečnou Winnipeg, která byla později převezena do londýnské zoo. Jeho syn Christopher měl prý dokonce příležitost Winnipeg nakrmit přímo v medvědí kleci.
Přídomek Pú pak pohádkový medvěd obrdžel po labuti, kterou měl malý Christopher moc rád a kterou i občasně krmíval, když trávil čas venku. Objevila se taktéž v knize s poezií When We Were Very Young.
O medvědici se ale traduje, že na rozdíl od pohádkového hrdiny, Winnipeg med vůbec neměla v lásce a ze sladkostí si vybírala pouze kondenzované mléko.
Od imaginárního medvěda k ilustraci
Pokud se podíváte na reálnou předlohu plyšového medvěda jménem Edward a srovnáte ho s původními ilustracemi, budete zřejmě bádat, co způsobilo onen posun ve výsledné podobě.
Ilustrátor Ernest Howard Shepard, známý mimo jiné i pro své ilustrace knihy David Copperfield, měl kupodivu také doma syna, který také vlastnil plyšového medvídka, jehož život ukončily tesáky nenasytného psa.
Výslednice medvědího charakteru a jeho podoby, kterou si ve své hlavě skládáme dnes, je tedy utvořena díky dvěma naprosto odlišným hračkám dětí obou autorů.
Všechno ale mohlo být jinak. Shepard byl Milneovi doporučen v humoristickém časopise Punch a ilustrace, které Milneovo dílo posléze proslavily, se autorovi původně vůbec nezdály. Naštěstí však Shepard s Milneem prvně spolupracoval i na doprovodných kresbách pro básnickou sbírku When We Were Very Young. Výsledek se Milneovi natolik zamlouval - i proto, že kniha slavila velký úspěch -, že přesvědčil ilustrátora pro práci také na medvídkovi Pú.
Znamenitý prodej
Milne, známý v Británii spíše pro svou dramatickou tvorbu, nejspíš neočekával, že se proslaví jako autor příběhů pro děti. Jeho ambice směřovaly mnohem výš. Už v mladí měl možnost studovat na prestižní univerzitě v Cambridge, díky tomu že obdržel matematické stipendium. Publikoval také již jako mladík. Komedie, které psal pro divadelní prkna sklízely drobné úspěchy.
V době, kdy oznámil svému nakladateli, že bude publikovat "asi nějakou knihu s dětskými říkankami" se očekávalo, že napíše detektivku.
Když vyšel první příběh o medvídkovi Pú, úspěch byl zaručený. Kritici ho oceňovali jako mistrovské dílo a ještě před koncem roku se knihy prodalo na 150 tisíc výtisků. Oba dva tvůrci, nadšení úspěchem, pokračovali ve vzájemné spolupráci a vytvářeli další Púova dobrodružství. Příběh se stal záhy populárním po celém světě a první kniha byla přeložena do více jak padesáti jazyků, a to včetně latiny.
Dva tábory "Púovců"
Přepracování látky oblíbeného příběhu v podání Walta Disneyho od roku 1966 pak dělí medvědovy příznivce na dva tábory. Jedni kulatého dobráka i přes filmové zpracování nad poměry milují, druzí ho označují za jednu z nejnudnějších dětských postaviček. Ba co víc, pohoršují se nad celkovým zpracováním animace a smetou onoho medvěda ze stolu, jako jeden z největších kýčů moderní doby.
Ať je tomu jak chce, personifikovaný medvídek se stal jedním z nejznámějších hrdinů dětské literatury. Je také dodnes velice úspěšný v komerční sféře, vypovídá o tom i skutečnost, že prodej titulů s jeho jménem již přesáhl 50 milionů kopií a oslovuje malé čtenáře po celém světě.
Komerční předměty s medvídkem jdou taktéž na dračku. Sám medvídek má "spoustu" vlastních titulů: kuchařky, řadu hraček, televizní show. Jak bude však Púova éra dál pokračovat je otázkou. Ve 3D podobě sice moc úspěšný nebyl, ale jinak asi neexistuje místo, kam by se neprobojoval. Ať už jde o naše podvědomí nebo rozličné předměty v našich domácnostech. Kam až dotáhnl tenhle medvěd s malým rozoumkem.
