Lidské vztahy
Zakřiknutý muž a drzý maňásek z pera Josteina Gaardera
22.06.2017 19:10 Recenze
Nový román norského bestselleristy Josteina Gaardera Loutkář vypráví o muži, jenž navštěvuje cizí pohřby, aby se alespoň na chvíli necítil osamělý. Čtenář se přitom dozví leccos zajímavého o příbuznosti slov i z filozofie.
Jakop Jakobsen, asi padesátiletý vášnivý jazykovědec, vyrůstal bez otce, nemá sourozence a je rozvedený. A protože "po rodinném životě slídí jako pes", hledá způsob, jak si vytvořit alespoň jeho chvilkovou iluzi. Jeho "puzení patřit do bohatě rozvětveného společenství" ho přivede k rozhodnutí navštěvovat cizí pohřby, kde zapřádá rozhovory s pozůstalými. Vymýšlí si důmyslné příběhy, kterak se s nebožtíkem poznal a co s ním zažil, a navazuje vztahy, ke kterým by za jiných okolností neměl odvahu.
Zpověď jednoho samotáře
Jostein Gaarder (64), známý zejména svou filozofickou knihou pro děti Sofiin svět, rozkrývá příběh formou dopisu, který Jakop píše své přítelkyni Agnes. Epistolární styl má autor rád, umožňuje mu navodit důvěrnou, komorní atmosféru vyprávění (využil ho i v románu Dívka s pomeranči, na jehož počátku dostane patnáctiletý Georg dopis od svého dávno zemřelého otce). Spád Loutkářova děje však hned na začátku nešťastně zbrzdí nepřehledné množství postav, s nimiž se Jakopův osud opakovaně protíná. Postupně se dozvídáme o minulosti hlavní figury samé: o šikaně v dětství, studentském hippie životě i manželství s poněkud upjatou Reidun.
Svérázný půvab mají zasvěcené filologické i zcela osobní rozhovory Jakopa s jeho drze upřímným přítelem Pellem, látkovým maňáskem z dětských let, v nichž samotářský muž nechává ožívat své skryté, spontánní já (odtud také název knihy).
V pasážích věnovaných etymologii a jazykové příbuznosti slov autor zužitkovává své lingvistické vzdělání a jinde zase bohaté znalosti z dějin náboženství a filozofie (zvláště při rozvíjení myšlenky, že "všichni jsme součástí jednoho celku"). Otázky smyslu bytí a hledání vlastního místa ve světě, to jsou Gaarderova oblíbená témata. Nově ale otvírá i otázku vyprávění příběhů jako způsobu, jak utvářet život: "Všichni nějaký svůj životní příběh mají, žít patří do epického žánru."
Loutkář je knihou po okraj naplněnou příběhy. Jako v matrjošce se v ní objevují další a další, byť epizodní historie lidí, s nimiž se Jakop setkal nebo mohl setkat - nevyléčitelně nemocné taxikářky Andrine, homosexuálního obchodníka Runara, ochrnuté astrofyzičky Grethe nebo oceánografa Andrease.
Kdo jsme a kam směřujeme?
Jostein Gaarder pochází z učitelské rodiny, sám vystudoval skandinávské jazyky a teologii, deset let vyučoval na univerzitě v Bergenu filozofii a literaturu. Nečiní mu proto žádný problém pouštět se ve svých knihách do čtenářsky náročnějších, lingvistických či filozofických témat. Že má dar podat je srozumitelně, a dokonce zábavně, dokázal už v "románu o dějinách filozofie" Sofiin svět, v němž poměrně atraktivním způsobem rozebíral základní otázky lidské existence. Román se v roce 1995 stal nejprodávanější knihou světa a umožnil autorovi živit se psaním.
Gaarderův Loutkář je přemýšlivý, ale nikoli bezvýchodný text o hloubkách samoty, o tom, jak je někdy těžké navazovat vztahy, o pramenech podivínství a touze každého z nás k někomu patřit. A vše by bylo pochopitelné i bez občasných, zbytečně polopatistických vysvětlení pohnutek jednání hlavního hrdiny.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.