Od malička bývala nejraději doma, ven ji nic netáhlo. Už jednou Marie Rottrová málem přestala zpívat, když měla plné zuby harcování po hotelích, koncertování i pronásledování vyšinutými fanoušky. Tentokrát prý už skončila s vystupováním definitivně.
Zažila jste někdy úporné fanouškovství? Pronásledování, kterému se dnes říká stalking?
Ano, a hned několik. Jeden chlap mi v dopisech vyhrožoval, že se zabije, když nebudu reagovat. Jedno děvče chtělo, abych ho adoptovala - bájivá lhářka, šestnáctiletá holka, která se na mě věšela po koncertech, čekala před šatnou, za dveřmi, vykládala, jak ji rodiče nemají rádi... Jedna paní mi zase pořád volala, a když jsem s ní odmítala mluvit, nabádala svoji desetiletou dceru, aby mi volala ona. Jindy jsem po návratu domů našla za dveřmi hnusné vzkazy a vyhrůžky, že by se mi "mohlo něco stát".
Šla jste s tím někdy na policii?
Ano, ten poslední případ jsem dala kriminálce, ale nic nevypátrali. Pak mi jedna holka, asi lesbička, vyhrožovala, že se zabije, když nebudu její lásku opětovat.
Radila jste se s někým, jak reagovat?
Ne. Prostě jsem je odpálkovala nebo nereagovala, vydírat jsem se nikdy nenechala. Ale byly i trochu jiné případy, kdy jsem "spolupracovala". Psal mi třeba jeden mladý, mírně retardovaný muž, který si vysnil, že se vezmeme. Pak k nám volala jeho maminka, omlouvala se a vysvětlovala jeho chování, pak poslala koš meruněk... Snažila jsem se to pochopit, tak jsem mu jednou za čas poslala podepsanou fotku, on z toho žil půl roku, vnímal to jako naplnění vysněného vztahu. Bohužel takové fanouškovství může někdy skončit i tragicky, jak to bylo třeba v případě Johna Lennona.
* Co chybělo, aby její kariéra skončila už v osmdesátých letech?
* Proč zpěvačka podepsala petici Několik vět? A proč Antichartu?
* Jak se znal její dědeček s Leošem Janáčkem?
* Jak doháněla nevybouřené mládí?
Odpovědi na tyto i další otázky najdete v časopise TÝDEN, který vychází v pondělí 9. ledna 2012.
