Na českém aukční trhu se objevuje výjimečné dílo českého malíře světového formátu Otakara Kubína, pocházející z jeho nejvíce ceněného "pařížského období". Kubisticko-expresionistický Autoportrét z let 1913 až 1914, na němž v té době těžce zkoušený Kubín zachytil portrét svojí vlastní duše, bude nyní nejcennějším kouskem aukce galerie Arthouse Hejtmánek.
Dražba se bude konat 2. června v 16 hodin v Praze-Bubenči, vyvolávací cena díla o velikosti 50 x 60 cm zachycující autorovu vlastní podobu je 1 800 000 korun. O existenci obrazu neměl dosud nikdo tušení, dílo bylo nalezeno náhodou na jedné lokální dražbě v severní Francii.
Portrét umělcovy duše
"Portrét s výraznou signaturou Kubin v pravém horním rohu je výjimečný hned z několika důvodů: především proto, že obrazy z tohoto Kubínova období jsou nesmírně vzácné. Český umělec žijící v Paříži měl v té době navíc hodně hluboko do kapsy, takže volil levnější techniky než je olejomalba. Do zářivě barevného portrétu, který Kubín vytvořil nevídaným propojením expresionistického a kubistického přístupu, ovšem zjevně neváhal investovat větší prostředky a také svou veškerou tvůrčí invenci," říká galerista Tomáš Hejtmánek, podle něhož jde o portrét zachycující malířovu duši.
Na to, že jde o Kubínovu vlastní podobiznu galeristu okamžitě upozornil renomovaný kunsthistorik Tomáš Vlček, který obraz označil za "objev mimořádného významu pro dějiny českého umění prvních desetiletí 20. století". Podle Vlčka se v díle uplatňují impulsy a propojení se třemi okruhy vrcholného evropského umění té doby: s francouzským malířstvím - jde třeba o objevnou práci s plochou a barvou, jak je razili Paul Cézanne, ale i Paul Gaugin či postimpresionista Georges Seurat - a projevuje se zde také Kubínova spolupráce s okruhem pražských kubistů a do třetice i vliv německého expresionismu. "Fyziognomie portrétovaného umožňuje konstatovat, že portrétovaným byl sám Otakar Kubín, a že tedy zde máme jeho autoportrét," píše ve svém odborném posudku Tomáš Vlček.
K zajímavým momentům nově nalezeného autoportrétu Otakara Kubína patří také busta umístěná v levé horní části obrazu. Ta by mohla být možná jeho vlastním sochařským pokusem. Může však může jít o symbolické vyjádření toho, že Kubín - přestože v té době zoufale chudý a těžce se protloukající - se cítil být velkým umělcem. "Malíř naznačuje, že je jedním z těch, jimž sluší zpodobnění v klasickém žánru umění - v sochařky pojaté bustě," domnívá se prof. Vlček.
Z chudoby k úspěchu a slávě
V té době měl však Otakar Kubín, rodák z Boskovic, ke slávě ještě daleko. Ve Francii, kam odcestoval, doslova živořil. Karta se obrací k lepšímu až poté, co ho po výstavě s německými expresionisty v roce 1914 objevilo berlínské publikum. A jeho první výstava ve Francii z něj poté udělá objev roku. Zanedlouho chce mít každá významná galerie jeho obrazy. Kubín se stává úspěšným, známým a bohatým. Štěstí ale netrvá dlouho, umírá mu malý syn a zanedlouho i žena. Zdrcený malíř pak pobývá v prosluněné Provenci. Po čase se znovu ožení, kupuje zámek ze 17. století a dál se věnuje umělecké tvorbě. Libozvučné jméno Coubine, jak se malíř ve Francii podepisoval, se stalo pojmem a grafická podoba francouzského přepisu jeho jména se stala logem podobně jako podpis Picassa.
