Nový slovensko-český film Až do města Aš míří do kin

V polovině listopadu přijde do kin slovensko-český film scenáristky a režisérky Ivety Grófové nazvaný Až do města Aš. Slovenská kinematografie ho vyslala do nominací na Oscara, debutující filmařka ho v pátek představila na projekci v Praze.

Natočila ho téměř celý v Aši a v mezinárodní premiéře letos uvedla na MFF v Karlových Varech, kde zahájil soutěž Na východ od Západu. Na Slovensku byl do kin uveden 13. září.
Grófová v něm kombinuje syrový realismus se snovou animací. Vypráví příběh mladé naivní dívky, která opouští svou rodinu na Slovensku a vydává se za lepším životem do vzdálené Aše. Její divoká spolubydlící ji seznamuje s odvrácenou stranou života v tomto pohraničním městě, do kterého se Dorotka stále hlouběji propadá. Její sny postupně mizí a návrat domů není možný.

Snímek vznikl ve společnostech Protos Productions, Endorfilm a Punkchart films, jedním z koproducentů byla Česká televize. Získal finanční podporu slovenského ministerstva kultury i Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. Snímek získal koncem října cenu na MFF Tofifest v Polsku, v současné době dál putuje po festivalech.

Podle režisérky bylo jejím cílem zachytit co nejvěrněji motivace dívky z tohoto prostředí k drsným životním rozhodnutím, které se mohou zdát amorální. Když ztratí práci, nic jiného jí nezbývá. Do svého snímku režisérka obsadila neherce a točila na autentických místech. Ve svém až minimalistickém filmu vytvořila sociální drama inspirované reálným prostředím a osudy žen, které se snaží vydělat na maloměstě peníze, ale někdy jim jde bohužel pouze o přežití.



Hlavní roli ztvárnila Dorota Billá, která pochází z romské komunity. Silnou zkušeností bylo natáčení i pro její spoluhráčku Silvii Halušicovou. "Při natáčení jsem se snažila autenticky zachytit postupnou zvláštní přeměnu hlavní hrdinky," uvedla Grófová, která se nejprve v Aši připravovala na natočení dokumentu. Poznala řadu příběhů dívek, které sociální situace dohnala k tomu, že práci v textilce vyměnily za práci v nevěstinci nebo se nechaly vydržovat německými důchodci. S Markem Leščákem pak začala psát na základě odpozorovaných situací novou verzi scénáře pro hraný film. Spolupracovala s kameramankou Vierou Bačíkovou.

Hlavní představitelku nejprve hledala na středních školách, nakonec ji objevila až u Bardějova. Představitelka druhé hlavní role si prý spíše našla ji, scénář jim Grófová přizpůsobila na tělo. Snímek natočila na digitální kameru a vkomponovala do něj i záběry z mobilu či z webkamery.