Rovněž intelektuálové si občas rádi u umění odpočinou. Jeden z nejslavnějších amerických intelektuálů současnosti, newyorský spisovatel Paul Auster, se takhle zachoval při psaní knihy Brooklynské panoptikum.Totéž Auster nabízí i čtenářům: oddechové čtení na úrovni, s mnohonásobným happy endem, kýčovitě dojemnými scénami a závěrečnou větou: „Jsem šťastný, přátelé moji, šťastný jako nikdo na světě.“ Zároveň se to vše točí kolem antikvariátu, postavy čtou Dona DeLilla a Itala Sveva, děsí se vítězství Bushe nad Gorem ve volbách – a odehrává se to krátce před jedenáctým zářím 2001; román vyšel ve Spojených státech v roce 2006.
Zpočátku působí děj knihy neobyčejně svěže, zvláště vzhledem k tíživé melancholii, jíž jinak bývají Austerovy příběhy prodchnuty. Autor zůstává u svého elegantního stylu, jen je jiskrnější, vtipnější, lidské tragédie vidí s nadhledem jako něco, co se vždycky dá nějak vyřešit a spravit. Vše vypráví Nathan Glass, muž na prahu šedesátky, kterého kvůli záletům opustila manželka, pohádal se s dospělou dcerou a ještě ke všemu mu lékaři diagnostikovali slabou formu rakoviny. Žije osaměle a baví se shromažďováním kuriózních nehod, „přebreptů, trapasů, pitomostí, slabůstek a nesmyslných činů“. Nejprve svých, později rodinných a dalších z bližšího i vzdáleného okolí. Brzy se setká se svým staromládeneckým synovcem Tomem a zdá se, že Auster hodlá stvořit jakousi brooklynskou variantu kratochvilného Flaubertova čtení Bouvard a Pecuchet či jeho pozdějších variant, z nichž u nás jsou nejpopulárnější Filipovi Chalupáři: dva životem opotřebovaní muži společně zažívají drobná všednodenní dobrodružství... Platonicky se zamilovávají a způsobují tím malé karamboly, dávají se do spolku s homosexuálním majitelem antikvariátu Harrym, který má za sebou pestrou minulost padělatele moderních obrazů, až je z usedlého života definitivně vytrhne devítiletá Tomova neteř. Náhle se sama, bez matky, zjeví u nich doma a odmítá prozradit, odkud přišla, kde Tomova sestra Aurora pobývá a co si s ní mají oba jezevci počít.
V tom okamžiku se kniha začíná přehupovat do žánru, pro nějž se ve filmu vžilo označení romantická komedie. Auster kolísá někde mezi románovou klasikou devatenáctého století a populárními telenovelami. Jeho kultivované vyjadřování zachraňuje mnohé, jenomže některé scény zacházejí příliš daleko: tklivý zpěv transvestity na pohřbu milence, dva mizerové, kteří si vyšlápnou na stárnoucího podvodníčka, avšak Nathan je pak (ale už pozdě) snadno zažene, venkovská idyla vrcholící Tomovým románkem s místní učitelkou a nakonec příběh problémové krásky, která se přes natáčení pornofilmů a krátkou kariéru rockové zpěvačky dostane až k drogové závislosti a pak členství v ultrakonzervativní křesťanské sektě. Tohle jsou rekvizity z pokleslého čtení, a jakkoli Auster některé z těch příběhů začíná netradičně (zvláště ten s Harrym), nakonec je všechny uzavírá banálně melodramaticky – a Nathan u toho roní slzy.
Což zároveň nutně neznamená, že by to byla kniha špatná, snad slabší, než bychom očekávali, ale zároveň se jistě najde mnoho lidí, kteří v ní odhalí schopnost hlubokého vcítění se do běžných, a přece tak poutavých příběhů „lidiček“ (ostatně posledním Nathanovým plánem – mimochodem dost možná komerčně opravdu realizovatelným – je psát životopisy nevýznamných na objednávku jejich rodiny či přátel), potěchu pro duši a takové ty věci. Nic proti tomu – a u Austera to má stále mnohem vyšší úroveň než dejme tomu u Ivanky Deváté. Přesto trochu zaráží, kam se to kultovní newyorský autor odklonil.
Motivací mohla být tragédie 11. září 2001, po níž Newyorčané možná začali své dosavadní potíže vnímat méně zjitřeně, ale stejně tak snaha zavděčit se širšímu publiku, než jaké měl Auster doposud, případně oslovit nějakého toho hollywoodského producenta; a že by z toho byl film nepochybně skvělý. Nakonec – za milé, útěšné a čtenářsky vděčné knihy se nestyděli ani větší tvůrci než Paul Auster.
***
Paul Auster: Brooklynské panoptikum. Přeložila Barbara Punge Puchalská, vydal Prostor, Praha 2007. 264 stran, cena 295 Kč.
Foto: PROFIMEDIA
