Ji-Ho Music, 2005
K mírnému překvapení mnohých včetně protagonisty trumfl Jiří Smrž různé Radúzy a Plíhaly a získal před několika dny (od užší žánrové poroty) Anděla za folkové album roku.
Akademici“ tak dali veřejnou podporu odvaze k antibavičství a nesmírné úpěnlivosti, která z muzikanta vyzařuje. Smrž kdesi řekl, že rád poslouchá písničkáře, kteří „by za to, co říkají, dali ruku do ohně“. Sám je připraven s nastavenou rukou - a snahou vyjádřit co nejpřesněji své pochyby o vztazích, víře i samém básnění s kytarou. Jeho vážnost, jakoby absolutně mimo trendy, se pne od přemítání přes žalozpěv a těžkou skepsi až k vyslovení naděje. Není prosta protipólu nadhledu: ale humor takové písně Teroristka je štiplavý jako pár facek a formu rock’n’rollu nabízí hlavně coby ztělesnění všech klišé Západu.
Inženýr z jižních Čech hrával s Minnesengry a načas pracoval v rozhlase. Živí se však hlavně ručním čištěním stok a krajiny. Jeho rýmy nejsou horáčkovsky efektní, ale v sestupu do hlubin tématu si Smržovy písně nic nepromíjejí, tam je jejich síla. Na rozsáhlém disku s připojenou knížkou textů songům dobře slouží hostující zpěvačka Pavlína Jíšová, skladatel Michal Rataj (zde jako klávesista) nebo jazzový saxofonista Rosťa Fraš.
