Sprejeři se prodávají. Jdou NA.PRO.TI.TO.MU.

Výstava s poněkud bizarním názvem NA.PRO.TI.TO.MU by ještě před třemi lety vyvolala veliké haló, protože do kamenné galerie přivedla writery, kteří si tam de facto mohli dělat, co chtěli. Dnes je ale všechno jinak. Takových výstav už tu pár bylo a graffiti se i u nás pomalu, ale jistě stává etablovaným oborem, který se čím dál tím víc objevuje ve výstavních síních, včetně těch státních.

The Chemistry Gallery je galerie zaměřená na mladé začínající umělce. Vznikla v říjnu 2008 a už zhruba za půl roku získala za prezentaci umělců do pětatřiceti let cenu Art Prague Young Award 2009 na pražském veletrhu současného umění Art Prague. Původní představa jednoho z jejích zakladatelů - Petra Hájka ovšem byla, že vytvoří právě galerii ve stylu street art a aktuální výstava je tak možná i lehce nostalgickou splátkou jednoho malého koncepčního „dluhu".

POINT, PASTA, MASKER a Poupě - to jsou autoři, kteří v Chemistry přiložili ruku k dílu. Až na jednoho zavedené firmy, které léta patří mezi domácí špičku, a žádná oficiální platforma jim není cizí. Jestli je na tom složení něco překvapivého, tak jedině účast Jana Poupěte, studenta druhého ročníku Sopkova ateliéru na pražské AVU. Ne, že by se snad měl za co stydět, ale se streetartem ani graffiti scénou nemá nic moc společného. Každopádně jeho králičí „piece" za ostatními nezaostává a on sám působí na výstavě jako příjemné zpestření. Tím spíš, že ostatní autoři si už dávno vytvořili vlastní, na první pohled rozpoznatelný vizuální styl a nic jiného než svojí „klasiku" k lepšímu nedali.

Pasta jede dál svoje popartové kompozice ovlivněné disneyovským komiksem, Point ještě více propracovává pestrou geometrizující abstrakci, tady vylepšenou o téma lomeného oblouku, který poprvé použil letos v létě v gotickém Chebu. Romantický Masker nasadil svůj typický žánr, jablíčka a organicky nahleněné človíčky s hlavou jako masomlejn. Jan Poupě se přidal dílem malovanou, dílem přes šablony stříkanou králičí kompozicí. Ani on ale nevytáhl nic nového, vyšel ze svých letošních klauzur. Co se přístupu týče, moc se od svých kolegů neliší. Stejně jako oni to sjel na jistotu.

Každý z autorů je na výstavě sám za sebe, takže se o nějaké vzájemné propojení nebo vizuální komunikaci ani nepokoušejí. Na „jeden za všechny, všichni za jednoho" se tu nehraje. Naopak. Co kus, to individualita. Každý vyfasoval svojí zeď, vždy po dvou v jedné místnosti proti sobě, takže při prohlížení jednoho piecu se stojí ke druhému zády. A vlastně je to dobře.

Chemistry Gallery je zaměřená na seriózní komerční prezentaci mladého umění. Graffiti je teď sice v kurzu, jenže zeď si koupí málokdo. Zřejmě i proto se objevila asi nejvtipnější kulišárna výstavy. Kompozice jsou sice malovány přímo na zeď, ale každý na ní má zavěšená dvě plátna, na která se dílka plynule přelévají, takže případní sběratelé mají šanci. Nabízí se asi otázka, jestli je to v pořádku. Obecně vzato, asi je, i když, jak pro koho. Graffiti se stále ještě snaží tvářit jako nezávislá, svobodná disciplina, na hraně se zákonem, nespoutaná komercí, jejíž autoři si pečlivě chrání identitu. Ale to už dávno není pravda. Alespoň v tomhle případě. Až na Jana Poupěte patří zúčastnění writeři mezi celebrity české graffiti scény, které jsou zajímavé i sběratelsky. Všichni svým projevem patří spíš k akademickým klasikům a jejich občanská jména zná už každý. Kdo ne, ten si je přečte v tiskové zprávě.

Foto: The Chemistry Gallery