Krystyna Wanatowiczová je autorkou monografie Miloš Havel - český filmový magnát. Jeho vzestup a pád spojený s barrandovskými ateliéry studovala tři roky. V rozhovoru nejen o seriálu Bohéma poznamenává: "Divák neví, proč mají reálné postavy fiktivní osudy a fiktivní postavy reálné osudy. Seriál tím ztrácí kredit."
Svou práci jste konzultovala s řadou historiků. Můžete uvést příklad, kdy vás názor některého z nich zásadně překvapil?
Josef Tomeš z Masarykova ústavu Akademie věd mi toho hodně řekl o národní demokracii. Mám v knize delší pasáž o tom, že Miloš Havel (hraje ho Jaroslav Plesl, pozn. red.) byl ve dvacátých letech členem národní demokracie a zároveň byl s kamarády asi rok členem národní obce fašistické.
To je šokující...
Byla to móda. Chudší mladí byli komunisté a bohatší, zlatá pražská mládež, která nevěděla, co roupama, se hlásila k fašistům. Filmová historička Tereza Dvořáková mi zase objasnila mnohé o bezúročných protektorátních půjčkách na filmování. Protektorát byl pro film ideální doba, paradoxně podporoval filmaře velkými částkami, které se téměř nemusely vracet. Našla jsem rozhovor režiséra Martina Friče (Petr Stach) z doby první republiky, kde říká, že musí natočit film za sedm dní. Pak sice přišla válka, ale filmaři měli velké rozpočty a točili několik měsíců. V seriálu Bohéma se mluví například o snímku Františka Čápa (Rostislav Novák) Jan Cimbura, kde je to znát. Je výpravný, často se odehrává v exteriérech.
Na sociálních sítích se řeší, co v seriálu odpovídá realitě a co je s ní v rozporu. Ve zmíněném filmu je scéna vyhánění Žida z šenkovny. Seriál uvádí, že Čáp ji musel na výslovný příkaz nacistů do již hotového snímku dotočit. Bylo tomu tak?
Ano. To byl také důvod, proč byl František Čáp po válce obviněn z kolaborace. Když natočil takhle dlouhou antisemitskou scénu za protektorátu, bylo každému jasné, proč tam je. Ale když se na ni podíváte dnešníma očima, tak jde o jedinou takto výmluvnou scénu z desítek protektorátních snímků. Čeští filmaři naštěstí nemuseli točit propagandistické snímky typu Žid Süss, až na toho nešťastného Cimburu, který je jinak docela hezký film.
Miloš Havel ovšem potřeboval vstřícného protihráče a tím byl Willy Söhnel (Jan Hájek), který to hrál na obě strany. Čím to, že k němu byli nacisté tak benevolentní?
Söhnel byl zdatný právník a člen NSDAP. Stal se mimo jiné arizátorem českých filmových společností, jejichž majitelé byli Židé. Totéž se týká jistého Antona Zankla. Oba měli na Úřadu říšského protektora pod palcem film. Tvářili se, že Čechy podporují, a zároveň plnili agendu, která přicházela z Berlína. Její dikce byla jasná: Češi musejí v protektorátu makat, držet hubu a krok. Večer ať se pobaví v kině, ale ráno vstanou, půjdou do továren a budou na nás pracovat.
* Jaké další manipulace se v seriálu objevují?
* Co naopak odpovídá realitě?
* Kdo vlastně byl Miloš Havel?
Odpovědi na tyto otázky se dočtete v aktuálním vydání časopisu INSTINKT, které je právě prodeji.
