Shakespeara v Brně připomenou slavnosti na Špilberku i festivaly

Jeden z nejslavnějších světových básníků a dramatiků William Shakespeare je autorem 38 divadelních her, 154 sonetů a několik dalších děl, které mu zajistily nesmrtelnost. Strhující literát proslul neustálým hledáním nových cest i odvážným experimentováním s formou a obsahem. Podle kritiků poutá Shakespeare i 400 let po svém skonu, 23. dubna 1616, především neutuchající snahou objevovat člověka ve věčném sváru společenských a osobních rozporů. Posluchači rozhlasové stanice BBC jej v roce 1999 označili za Brita tisíciletí.

Pouhých sedm let po Shakespearově smrti vyšlo v Londýně první sebrané vydání jeho her. V úvodu je otištěna slavná óda Bena Jonsona: "Jásej, má Británie, vždyť máš syna, /před nímž se skloní všeevropská scéna./Nebyl jen pro svou dobu, byl pro všechen čas!"

Shakespeare svým géniem pozvedl prestiž dramatického umění, které se do té doby nepokládalo za nic vznešeného. Díky tomu, že byl takový, jak jej popsal Victor Hugo: "Shakespeare - to je plodnost, síla, nadbytek, nalitý prs, zpěněný pohár, sud plný až po okraj, prýštící míza, valící se láva, mraky semen hnaných vichřicí, nekonečný déšť života, vše v tisících, vše v milionech, bez zámlky, bez mezí, bez šetření sil, zběsilá, ale i rozvážná marnotratnost tvůrcova."

Vedle slavných sonetů je nejvíce ceněno Shakespearovo dramatické dílo, které se obvykle dělí do tří kategorií: tragédie (Hamlet, Romeo a Julie, Othello, Macbeth, Král Lear), historické hry (například Antonius a Kleopatra) a komedie (Zkrocení zlé ženy či Sen noci svatojánské). Shakespearovy hry jsou dnes na evropských divadelních scénách nepřetržitě přítomny, diváci jich několik znají i z filmových adaptací.

A jaké jsou jeho postavy? To jsou mladí horkokrevní milenci, oslniví ochmelkové, humanističtí učenci a bohatýři, udatní válečníci, smrtelně ctižádostiví a pošetilí králové, nadpozemsky moudří mágové. Jednou z nejmalebnějších je krásná i smutná postava Hamleta, ušlechtilého, ale i rozháraného mstitele křivd a zkažeností světa. Obsahuje změť a smršť protichůdných myšlenek, metafor, vznětů a citů, která vyvrátí z kořene všechny dosavadní jistoty. Konflikt mezi starým a novým světem se ozývá i v Othellovi. V Králi Learovi pak svítá paprsek nové naděje v podobě "malé a milé" Kordelie, která svou přímostí a ryzostí odhaluje dutou zpráchnivělou pompu starého světa.

Vítězství dobra Shakespeare napříště hledá v přírodě - jak naznačují jeho pohádky. V Zimní pohádce také představil "krásné Čechy" jako utopicky pohádkovou zem, omývanou bouřlivým mořem a navštěvovanou dravými šelmami. A v nejvyzrálejším díle, Bouři, pak rozehrál všechny rejstříky svého básnického mistrovství.

Shakespeare se narodil se jako třetí z osmi dětí v rodině rukavičkáře ve Stratfordu nad Avonou, pokřtili jej v místním kostele 26. dubna 1564. Do Londýna utekl ke komediantům od své o osm let starší ženy Anny, se kterou se oženil v osmnácti letech v roce 1582 a s níž zplodil tři děti.

V Londýně toho času kvetlo divadlo a na trůně kralovala Alžběta, nesmírně vzdělaná žena, podporující básníky i hudebníky. V roce 1592 byl již Shakespeare uznávaným hercem, dramatikem i básníkem. Po čas morové rány psal v roce 1593 své nezapomenutelné sonety. A potom se stal členem nové společnosti Služebníci lorda komořího, v níž hrál a pro kterou psal hry. O čtyři roky později spolufinancuje divadlo Globe. Tato budova na jižním břehu Temže je otevřena roku 1599 Shakespearovým dramatem Jindřich V. a komedií Jak se vám líbí. Hamleta napsal v roce 1601.

V roce 1603 přešel se svou společností pod patronát nového krále Jakuba I. Stuarta, napsal například Othella či Macbetha. V roce 1608 se stal podílníkem druhé scény, vybranějšího divadla U dominikánů (Blackfriars).

V 50 letech opustil Shakespeare Londýn a vrátil se do rodného Stratfordu, kde 23. dubna 1616 zemřel. Bylo mu 52 let.

V českých zemích zapůsobilo Shakespearovo dílo až v době národního obrození. V roce 1863 se konaly v Praze Shakespearovské slavnosti s živými obrazy, které ze scén jeho dramat aranžoval malíř Karel Purkyně. Z překladatelů lze připomenout Josefa Václava Sládka, Erika Adolfa Saudek, Zdeňka Urbánka, Martina Hilského, Jiřího Joska či Josefa Topola.