Smashing Pumpkins? Vymlácený rockový palice

Koncertní návrat proslulé americké skupiny The Smashing Pumpkins provázela značná očekávání. Jejich včerejší více než dvouhodinové vystoupení v zaplněné T-Mobile Areně však vzbudilo přinejlepším rozpaky.

FOTOGRAFIE Z KONCERTU: ZDE

Na třicetiminutovku hanspaulských Tata Bojs, která se nesla ve znamení jalových vtípků, sterilních popěvků a nadhled předstírajících průpovídek na téma služebných funkcí lokální předkapely, naštěstí poměrně rychle navázaly hlavní hvězdy večera.

Úvod setu znovuzrozených a zčásti nově obsazených Smashing Pumpkins zněl slibně: rozmáchlá Porcelina of the Vast Oceans se plynule přelila do skvělé Behold! The Nightmare a nedlouho poté i do šlágru Tonight, Tonight ze slavného dvojalba Mellon Collie and The Infinite Sadness.

Bohužel, drtivá většina (snad až příliš dlouhého) koncertu se posléze nesla v duchu duté rockové machy. Vyjma několika příjemně subtilních míst (Perfect, u které však Corgan zapomněl část textu) šlo o přehlídku vnějškovosti, laciných hudebních efektů a zdánlivého nasazení. Jelikož i ty nejvýraznější písně svého repertoáru formace odflákla (odbytý dekadentní hymnus Bullet With Butterfly Wings, nesmyslné tempo a hardrockové aranže nasazené singlu Ava Adore), vrcholem vystoupení se jednoznačně stalo Corganovo sólové akustické provedení hitu 1979.

V závěru pak mělo zřejmě jít o komplexní atak na smysly, nicméně i přes kvalitní zvuk a působivou světelnou show byla finální půlhodina dokonalým ohňostrojem marnosti. Posledními rozeznatelnými skladbami byly totiž osm let stará Everlasting Gaze a frontmanova poněkud bizarní kabaretní variace na výmarskou poetiku 30. let.

Následná nerozlišitelná hmota archaicky vyznívajících písní z aktuálního alba Zeitgeist, z níž vystupovaly pouze Corganovy legrační proklamace o nesmrtelnosti skupiny a jeho onanistická kytarová sóla, zbavila iluzí asi i ty nejvěrnější z fanoušků. Absurdně natahované stadionové halekačky doprovázené orgiastickými gesty („Reevoluutioon") spadaly spíše do kategorie nezáměrného humoru. Přídavek jsem slyšel už jen jako dunivou kulisu během strategického ústupu útrobami haly.

Rezultát je jasný: na koncert Smashing Pumpkins se nevyplatí jít do té doby, než bude vynalezen stroj času. Vymlácený rockový dýně (když bychom parafrázovali přiléhavý titul poslední desky Pražského výběru, který nedávno prošel podobně fatální resuscitací) v Praze pod vedením Billyho Corgana jen potvrdily, že jejich revoluce už dávno skončila.

Foto: Karel Šanda