Rozhovor
Syrové blues. Jak Plzeň osvobodila Dana Bártu

Chtěl jsem s Danem Bártou udělat rozhovor pouze a jen o Plzni. Protože ho kdysi polkla, semlela a přetvořila. Protože v ní dělal některé důležité věci poprvé. Protože v ní zažil bídné i bohatýrské časy a protože ji má rád. Poprosil mě, abych mu poslal pár otázek předem kvůli přípravě. Přišla na ně odpověď, po níž už víc mluvit netřeba. Syrové plzeňské blues otištěné bez úprav.

Kdy jsi naposledy v Plzni přespal, případně propil noc?
Myslím, že minulej rok, když jsme zkoušeli s Alicí, že jsme hráli někde na fesťáku. Ale je taky možný, že ne. Plzeň je dneska blízko a já při představě kocoviny už umím frnknout. I když moment, pravda, na Žebříku, na jaře 2010 to bylo, to jsme přišli asi, hmmm, hodně ráno, třeba v sedm, se Sucháčem na snídani? Pěkný...

Máš tam někoho z dávných kamarádů, u nichž bys mohl i dnes kdykoliv složit hlavu?
Můžu k Mikešovi kdykoliv. Myslím, že bych se dovolal i Zdenyho nebo Lumíra. Ale upřímně, když si zamluvím hotel nebo jedu nočním vlakem či autobákem domů, jsem klidnější, že jako nikde neotravuju, užili si mě, myslím, už dost.

Byl jsi na onom památném festivalu v Plzni - Lochotíně roku 1987, kde se sešli pankáči Die Toten Hosen na pódiu s Michalem Davidem?
Kdepak. To jsem měl zhruba tak sedmnáct a půl a běhal jsem někde po lese u nás ve Vsi se síťkou na motýly nebo pomáhal mámě přestavovat barák, jednotil řepu na polích statku státního, případně parafínoval pivní kelímky v Papu Sušice a dost dobře možná i titroval činidly nějaké nitrátové obsahy v kontrolních vzorcích vody na sušické čističce, paměti blahé povinné aktivity letní v rámci gymnaziálního studia. Vydělával jsem na páskové echo, zakládal hudební skupinu Prorock. To jsem poslouchal AC/DC, Iron Maiden, Venom, Yes, Garyho Numana, Foreigner, Black Sabbath s Ronniem J. Diem, Cyndi Lauper, Police a Nerez a Marsyas a Radio Luxembourg, kdepak nějaká Dívka s plíšky nebo pankáči, psal jsem SOČku o přesunu brouků přes lužní paseku a hodnotil typy kůrovcových feromonových odparníků podle selektivity, nepil jsem, na zábavy nechodil, dívku jsem neměl.

A co folková Porta? V 80. letech v Plzni bývala rok co rok. Byl jsi na ní?
Nebyl. Já bejval zápecník. Pekl jsem v bunkru na skalách nad řekou upytlačené pstruhy a lukem z laminátového ohradníku zkoušel lovit bažanty. Do Plzně na rentgen jsem musel utýct před vojnou, dost se mi z domova nechtělo, přešly poslední prázdniny a po neúspěšnejch přijímačkách na plzeňskou pajdu (biologie/chemie) hrozila poddůstojnická škola ve Vyškově u Brna. V červenci 1988 jsem ještě na zahradě při četbě Lemovy Dokonalé prázdnoty chroupal domácí mrkev a kedlubny a v srpnu, prošílenej a s povolávákem v ruce, narychlo udělal zkoušky na nástavbu na plzeňský zdrávce, no, a v září už jsem stál v Plzni na ulici s kufírkem a neměl kam jít. Víc než kulturou jsem se tehdy zaobíral sebevraždou.

Celý rozhovor s Danem Bártou najdete v časopisu INSTINKT, který vyšel ve čtvrtek 2. září.