Hledání Jana Wericha
Olmerův dokument o Werichovi odvysílá ČT v prosinci

V polovině prosince odvysílá Česká televize celovečerní dokument režiséra, scenáristy a koproducenta Víta Olmera nazvaného Hledání Jana Wericha. Měl ho rád a natočením snímku si splnil sen.

"Jde o dlouhodobou záležitost, kterou jsem chtěl realizovat už před lety, ale veřejnoprávní televize tehdy neměla zájem," řekl po pracovní projekci v Praze Olmer. Do snímku zařadil i části unikátního rozhovoru s tímto divadelníkem, který pořídil v roce 1977 pro slovenský televizní pořad Račte vstúpiť!

"Jan Werich v té době nesměl publikovat ani hrát, zemřel tři roky poté v říjnu 1980. Pořad, ve kterém se objevil, získal pak cenu, vzápětí byl zakázán a rozhovor se ztratil. Snímek jsme ale před časem v bratislavském archivu nalezli. Napadlo mě konfrontovat tyto myšlenky s ohlasem, jaký mají dnes," uvedl Olmer. Když si pak přečetl trojdílnou korespondenci Wericha s Voskovcem, vydal se autem vyzdobeným Werichovými citáty a obrázky do Bratislavy. Na cestě zpovídal ty, které potkával.

"Byl jsem překvapen, kolik lidí Werichovy myšlenky zná a jak jsou dodnes aktuální," dodal. Oslovoval přitom lidi z nejrůznějších společenských vrstev včetně nejmladší generace - třeba ve škole nesoucí jeho jméno v Praze-Řepích.

Setkání s velikánem

"Bylo to setkání s velikánem, který byl v té době v Čechách na indexu, pocit hlubokého obdivu, úcty k jeho moudrosti, znalostem, filozofii a pochopitelně nenapodobitelnému humoru," podotkl k okolnostem natáčení, kdy za ním v roce 1977 přijeli s kamerou. Podle něj sbližuje současnou společnost s myšlenkami Voskovce a Wericha nejen jejich smysl pro humor, ale také sociální cítění, nenávist ke zbohatlíkům, lichvářům, korupčníkům, zlodějům a podvodníkům všeho druhu.

Olmerův dokument zachycuje i na výpovědích pamětníků, jak režim Werichovi komplikoval život. Nedostal například lovecký lístek, protože by to prý nebylo v souladu se "státními zájmy". Nikdy nebyl z ničeho obviněn, a tak se nemohl obhájit. "Jsem jediným národním umělcem, který nemůže provozovat své národní umělectví. Nejhorší je, když člověk nemá co dělat. To nikomu nepřeju," napsal o tom tehdy v dopise Voskovcovi.

Loni v říjnu tomu bylo 30 let, co Jan Werich zemřel. S lidskou blbostí bojoval celý život; i v podmínkách komunistického režimu dovedl pohotově a trefně polemizovat s totalitní mocí. I když žádný oficiální zákaz vydán nebyl, po roce 1968 už nemohl dělat svou největší lásku - divadlo. Jeho jméno a filmy takřka zmizely i z televize, přestaly mu vycházet knížky, nehrály se ani písničky tria Voskovec, Werich, Ježek.