Národní galerie dosud nevydala žádné umělecké dílo, o něž žádají církevní instituce. Zopakovala, že se schyluje k navrácení děl Mistra vyšebrodského oltáře, desek tzv. Puchnerovy archy a dvou obrazů Petra Paula Rubense. Naopak církevní žadatelé zatím podle galerie neprokázali, že by měli nárok na vrácení významných děl Roudnická madona a Madona z Veveří.
Galerie eviduje v současnosti 34 žádostí, je možné, že ještě nějaké přibudou, pokud byly podány například na ministerstvo kultury. Církve nárokují vydání 519 soch, obrazů, grafických listů a kreseb, ovšem galerie zjistila, že podstatnou část artefaktů již církvím stát vydal.
"Nadpoloviční většina se ve sbírkách Národní galerie vůbec nenachází, neboť byla dotyčným žadatelům fyzicky předána v rámci první vlny církevních restitucí před 20 lety, to znamená nejvíce v roce 1993 a 1994, a ty oprávněné osoby o ně požádaly podruhé," řekl Vít Vlnas, pověřený vedením Národní galerie v Praze.
Pověřený ředitel NG upozornil, že žádosti o vydání církevního majetku se týkají pouze uměleckých děl, nikoliv majetku nemovitého. "Pro Národní galerii to znamená, že předmětem restitučních jednání nebude například Šternberský palác, který teprve nyní můžeme začít rekonstruovat a adaptovat, neboť až doposud zde byla obava z restitučních nároků," řekl.
Šternberský palác na Hradčanském náměstí v Praze patří mezi nejvýznamnější díla světské architektury nastupujícího vrcholného baroka v Čechách. V současné době zde sídlí stálá expozice evropského malířství NG.
Národní galerie zdůrazňuje, že při posuzování žádostí postupuje striktně podle zákona a vydá jen umělecká díla, na něž je nárok žadatelů nesporný. Církev žádá například o Madonu z Veveří, kterou by chtěla farnost Veverská Bítýška, zdá se ale, že nárok nebude mít. "Předběžně můžu říct, že ani žadatel nedoložil, ani Národní galerie nedohledala žádné doklady, které by svědčily o tom, že v rozhodném období dílo patřilo římskokatolické církvi," konstatoval Vlnas. Vše nasvědčuje tomu, že dílo stát získal již v roce 1925. Dílo datované před rokem 1350 je připisováno malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře.
Dalším významným dílem, o které žádá farnost Roudnice nad Labem, je takzvaná Roudnická madona, práce Mistra třeboňského oltáře z doby po roce 1380. O obraz ale nepožádal patrný původní majitel - kapucínský řád, ale farní úřad v Roudnici nad Labem, který ovšem nedoložil právní kontinuitu s kapucíny. Jak v případě Madony z Veveří, tak u Roudnické madony bude galerie žádat o další dokumenty k doložení majetkových práv.
O vydání děl se podle NG rozhoduje do půl roku od podání žádostí, pokud se strany nedohodnou jinak. Tak tomu bylo i v případě žádostí o vydání devíti obrazů Mistra vyšebrodského cyklu, čtyř desek takzvané Puchnerovy archy a dvou pláten Petra Paula Rubense, které NG obdržela jako první žádosti na začátku loňského května.
"Se zástupci církví došlo v listopadu loňského roku k dohodě o prodloužení, obě strany konstatovaly, že lhůta šesti měsíců bohužel nebyla v tomto případě dostatečná pro posouzení nároku," řekl Vlnas.
Církve a náboženské společnosti musí podle zákona nárokovanou věc v žádosti řádně identifikovat a prokázat, že ji vlastnily v rozhodném období, například předložením kupní smlouvy, darovací smlouvy či inventárního seznamu, a prokázat, že tato movitá věc funkčně souvisela s jejich nemovitostí, například předložením dobové fotografie.
Církve mají v restitucích podle zákona dostat především nemovitý majetek v hodnotě přibližně 75 miliard korun. Stát jim během 30 let vyplatí také 59 miliard korun zvýšených o inflaci, současně se má ale postupně snižovat až na nulu příspěvek státu na platy duchovních. Cílem je to, aby stát církvím nic nepřispíval.
