Historik umění
Dvořák slaví 95 a plánuje knížku o sbírkách na Hradě

Výtvarné umění mu učarovalo bezmála před 90 lety a věnuje se mu do nynějška, kdy za pár dní oslaví 95. narozeniny. Historik umění František Dvořák nedávno dokončil knihu o malíři Karlu Chabovi a odevzdal text pro knihu o Václavu Špálovi. "A nyní bych rád zavzpomínal na osobnosti, které ovlivnily můj život od studijních let po současnost, na profesory Cibulku, Matějčka, V. V. Štecha a další. A taky bych ještě rád napsal o uměleckých sbírkách Pražského hradu," řekl Dvořák, pro nějž se kdysi vžilo přízvisko "české kultury hořák".

Vymyslel ho naivní básník, malíř a profesionální model na pražských uměleckých školách Joža Mrázek Hořický.

Dvořák, rodák z obce Červenka u Olomouce, vzpomíná, že poprvé slyšel o výtvarném umění vyprávět přítele svého otce. "Což nebyl žádný intelektuál, neměl ani maturitu, ale viděl v Praze výstavu Karla Škréty někdy v roce 1926. To mi bylo pět nebo šest let... Na základě jeho dojmů jsem si začal kreslit," říká. A pak hned po válce prý jeho směřování ovlivnil spolužák Evžen Liška, který ho získal k cestě do Prahy, kde se přihlásil na dějiny umění a estetiku a začal docházet na přednášky zmíněných profesorů, nyní legend oboru.

Od roku 1960 pracoval v Národní galerii, od roku 1968 přednášel 16 let dějiny umění na Palackého univerzitě. V roce 1993 získal titul profesora. Je autorem tří desítek monografií věnovanými především tvorbě umělců, se kterými se znal osobně - Františka Tichého, Jana Zrzavého, Cyrila Boudy, Kamila Lhotáka, Adolfa Borna a Václava Špály. Do širšího povědomí se dostal pořady a publikacemi o umělecky laděných procházkách Prahou.

Teď už na obcházení výstav nemá podle svých slov tolik sil. "Každý týden jsem viděl několik výstav. Z posledních měsíců ve mně stále doznívají silné zážitky z výstav Olbrama Zoubka v Jízdárně Pražského hradu, Adolfa Borna v Chodovské tvrzi a dvou výstav Kamila Lhotáka," vypočítává přesto zážitky z poslední doby. "A teď jsem zrovna zmeškal vernisáž výstavy Lutobora Hlavsy, s nímž mne seznámil František Tichý. To musím dohnat," dodal.

Jako bývalý zaměstnanec NG Dvořák sleduje i dění v této instituci, která se v poslední době potýkala zejména s personálními problémy. "Domnívám se, že za vedení Jiřího Fajta byl nejlépe uspořádán soubor starého umění ve Šternberském paláci, právě díky Fajtovi získal soubor podobu, k jaké nedospěl žádný jiný ředitel," řekl Dvořák, který se sice vždy věnoval především autorům 20. století, ale rád navštěvuje i výstavy a expozice umění starého.

Na dotaz, výstava kterého umělce naopak Dvořákovi v této době chybí a měla by se podle něj uskutečnit, říká: "Velká výstava o skupině Máj, společně to nejlepší z díla Roberta Piesena a Richarda Fremunda, mých dobrých přátel." Skupina Máj 57 vznikla v témže roce v reakci na období dogmatismu, navazovala na modernistické tradice v umění a proti tehdejšímu oficiálnímu projevu prosazovala abstrakci. Dvořák zahajoval první výstavu skupiny. "Je také nepochopitelné, že se u nás dosud neuskutečnila výstava Pavly Mautnerové (členky skupiny Křižovatka) nebo Jitky Kolínské (členky skupiny Máj)," uzavírá.