Gottfried Helnwein: Vykolejit lhostejné měšťáky!

Výstava temných, fotograficky realistických obrazů rakouského umělce Gottfrieda Helnweina opanovala pro toto léto Galerii Rudolfinum.

Rakušanům vmetl svými díly do tváře nacistickou minulost a pokrytectví, Američany nutí k zamyšlení nad všudypřítomným násilím a kýčem. Rakouský umělec Gottfried Helnwein (1948), který nyní žije střídavě v Irsku a ve Spojených státech, provokuje hyperrealistickými malbami, jejichž podkladem jsou fotografie trýzněných dětí, nacistických předáků, amerických policistů či bizarního zpěváka Marilyna Mansona.

Výstava v Galerii Rudolfinum nazvaná Angels Sleeping nabízí průřez Helnweinovou malířskou tvorbou, byť uznání tento umělec získal nejprve jako autor kreseb. Podle kurátora výstavy Petra Nedomy je Helnweinova tvroba ojedinělá mimo jiné tím, že zásadní je pro ni jasně formulované téma a snaha oslovit široké publikum. "Je to určitý opak tendencí v české malbě, ale i v Německu či ve Francii nebo jinde, protipól do sebe zahleděného umění uzavřeného do kruhu svého autismu," říká Nedoma. Helnweinovi šlo podle kurátora vždy o to zasáhnout veřejnost, stále znovu vnášet do normalizovaného každodenního života rušivé elementy.

Všudypřítomné týrané dítě

Výstava je rozčleněna do pěti oddílů. Úvodní skupinu tvoří "hlavy" - portréty a autoportréty, včetně ikonického autoportrétu umělcovy tváře znetvořené obvazy a kovovými předměty, který je podle kurátora Petra Nedomy metaforou nemožnosti svobodného vyjádření v Rakousku 70. a 80. let.

V druhém sále se nalézají obrazy reflektující nacistickou éru - působivý je výjev "klanění tří králů", v němž se tři pohlaváři v uniformách obdivují dítěti v náručí perfektní nordické matky. Jak sám Gottfried Helnwein říká, jako dítě jej uniformy nejprve fascinovaly: "Když jsem viděl fotografie svého otce, dědečka nebo strýčka v uniformách, obdivoval jsem je, připadalo mi to skvělé. Ale když jem se naučil číst, dostávaly se ke mně informace o holokaustu a já se jich snažil získat co nejvíc. Ve Vídni probíhaly procesy s válečnými zločinci a řada z nich byla osvobozena. Když jsem se díval na ty lidi, kteří prokazatelně týrali jiné lidské bytosti, nešlo mi do hlavy, jak je možné, že pak mohli dělat v Rakousku i Německu kariéru a dostat se na významné posty ve státní správě. To byl ten moment, kdy jsem se se svou vlastí rozešel. Tehdy jsem na tom byl podobně jako řada mých vrstevníků."

Zásadním impulsem pro mladého umělce znechuceného nacismem a jeho pozůstatky bylo setkání s jiným typem násilí: "Zjistil jsem, že v Německu a v Rakousku velmi často dochází k týrání dětí. Poté, co jsem viděl fotografie pořízené za účelem policejního vyšetřování, uvědomil jsem si, že to je téma, kterému se musím věnovat. Tato zkušenost, setkání s těmito fotografiemi a skutečnostmi, mě vedla k rozhodnutí stát se umělcem. Vždycky mě bavilo malovat a kreslit, ale do té doby jsem neviděl žádný důvod, proč bych se tomu měl souvisleji věnovat."

Téma trýzněných dětí je v Helnweinově díle ústřední, objevuje se ve všech etapách jeho tvorby. "Děti pro mě představují charekteristický výraz lidské existence, vždy na mě nesmírně silně působilo, jak je dítě zranitelné a závisí na vůli ostatních," říká umělec. I na výstavě v Rudolfinu je souboru obrazů s tímto námětem věnován největší prostor.

Oddíl nazvaný Art in Amerika pak reflektuje vztahy většinové společnosti k menšinám, závěrečná kapitola se dotýká tématu popkultury a jejích ikon - vystaveny jsou tu vekoformátové ironické fotopotréty zpěváka Marilyna Mansona v masce myšáka Mickeyho či póze žehnajícího světce.

Výstava v Galerii Rudolfinum bude otevřena do konce srpna. Ve čtvrtek 12. června je možno absolvovat prohlídku s komentářem autora.

Foto: Galerie Rudolfinum